Diecézní charitu Brno požádala o pomoc organizace Shingala Azad s tím, že Iráčané potřebují lékařskou péči. „Za tři roky jsme společně postavili kliniku v Sinjaru a Sherfadeenu. Teď v listopadu jsme obě předali, větší sinjarskou iráckému ministerstvu zdravotnictví a tu menší v Sherfadeenu místnímu lékaři Shamovi. Opět jsem se přesvědčil, že tyto projekty mají smysl. Pomáhat lidem v místě, aby nemuseli odcházet do jiných zemí,“ sděluje ředitel Diecézní charity Brno Oldřich Haičman, který se před pár dny vrátil z cesty s humanitárním pracovníkem Charity Filipem Habrmanem. 

V sinjarské klinice jsou zubní ambulance, gynekologická ambulance, operační sálek, praktická a pediatrická medicína, lékárna a laboratoř. V sherfadeenské klinice je kromě praktické a pediatrické medicíny i možnost menších operačních zákroků. „Přijížděli jsme pomáhat přímo do Iráku a na dálku jsme s místními byli v kontaktu téměř denně. Koordinovali jsme stavbu nemocnic a konzultovali s lékaři karty pacientů, abychom porozuměli jejich medicíně. A musím uznat, že v obou klinikách je skvělý profesionální tým – před příchodem Islámského státu totiž místní lidé měli výborné vzdělání,“ popisuje Filip Habrman. Podle něj místní lidé obě kliniky také stavěli a sháněli léky a zdravotnický materiál. Penězi přispěla i partnerská organizace Shingala Azad. „Je dobře, že se na tomto díle podíleli už od začátku. Navíc jakmile v oblasti fungují nemocnice, začnou se lidé i vracet zpět domů,“ dodává humanitární pracovník. Obě kliniky stály 13 800 000 korun, necelými 12 miliony na ni přispělo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, přes 1,5 milionů korun přispěli dárci brněnské Charity a další peníze přidala Shingala Azad.

Sinjar (česky někdy uváděno jako Sindžár), město přibližně o velikosti Olomouce, býval kulturně a etnicky velmi rozmanitý – vedle sebe tu bez větších problémů žili Arabové, Kurdové, jezídi a křesťané.
V průběhu roku 2014 však téměř dvě třetiny oblasti obsadili vojáci tzv. Islámského státu. Město bylo zcela zničeno, o život zde přišlo přes 3 200 mužů, žen i dětí a více než 6 300 žen, dětí a mladých dívek
bylo uneseno do otroctví. Z oblasti uprchlo asi 200 000 obyvatel, z nichž čtvrtina našla útočiště v uprchlickém táboře v horách vzdálených 50 kilometrů od Sinjaru. Přestože v srpnu 2014 proběhlo médii několik krátkých zmínek o tom, že je oblast v rukou ISIS, skutečnost, že tu došlo k jedné z největších genocid jezídů v 21. století, prakticky zapadla.

Od listopadu 2015 až do poloviny roku 2017 byl region postupně osvobozován a v srpnu 2017 se sem začali ve velké míře vracet původní obyvatelé. Jejich složitou situaci završila změna správy oblasti, kdy ihned po kurdském referendu o nezávislosti (25. září 2017) původní kurdské milice Pešmerga nahradila irácká armáda (milice Hashd-al-Shaabi), finančně podporovaná Irákem. Ta celou  oblast  neprodyšně uzavřela, takže se do ní kromě místních obyvatel téměř nikdo nedostal, což značně omezilo možnosti pomoci regionu, který si v nedávné době tolik vytrpěl.