Korsaci jsou doma ve stepích a polopouštích střední Asie od Íránu až po Mongolsko. Mezi liškami patří mezi drobnější druhy, s délkou těla 45 až 65 cm a hmotností kolem 2,5 kg nedosahují ani velikosti lišky obecné (Vulpes vulpes). Mají hustou a měkkou srst, která bývá nejčastěji šedá nebo červenošedá se stříbrnými tóny na hřbetu, spodní část těla je světlejší se žlutými odstíny.

Jsou to potravní oportunisté, přednost dávají hlodavcům. Často chytají hmyz a pokud k tomu mají příležitost, loví i ptáky a nepohrdnou ani vajíčky a rostlinnou potravou. V přírodě se vydávají za kořistí až po setmění, v lidské péči, kde jim nehrozí nebezpečí ze strany větších predátorů, jsou ale často aktivní i během dne.

Korsaci neudržují stálá teritoria, potulují se a v zimě migrují do oblastí s nízkou sněhovou pokrývkou. Ve sněhu hlubším než 15 cm totiž nemohou lovit. Před hloubením vlastních nor dávají přednost opuštěným doupatům ostatních zvířat. Oproti jiným druhům lišek žijí sociálněji, rodičovské páry a jejich odrůstající mláďata často sdílí úkryty a během zimního období společně pátrají po potravě. K páření dochází v období od ledna do března, mláďata, kterých je ve vrhu nejčastěji 2 až 6, se rodí po 55 dnech březosti.

Na Červeném seznamu IUCN jsou sice korsaci uváděni jako druh málo dotčený (Least Concern), velikost populace ale meziročně významně kolísá a intenzivní lov pro kožešiny a rozšiřování zemědělské půdy vedly v některých částech areálu k významnému snížení jejich stavů.

Obě samice chované v Zoo Brno přijely z německého Heidelbergu, starší se narodila 28. dubna 2014 v Hluboké nad Vltavou, mladší pak 2. dubna 2015 v Saarbrückenu. Pokud se bude korsakům na jihu Moravy dařit, připojí se k liščím dámám také samec.