Prostřednictvím děje zasazeného do poloviny 19. století promlouvá kromě jiného o přizpůsobivém chování Čechů v době normalizace a vlastně i v současnosti.
Jede k nám vídeňský komisař! Pozdvižení připomínající začátek Gogolovy komedie Revizor. Postavy naší frašky ovšem vyleká příjezd muže, který má ve městě prošetřit nedávné nepokoje v souvislosti s revolučním rokem 1848. Češi jsou odhodláni Vídni nepodlehnout a ubránit svůj vítězný prapor (který ovšem skrývají ve sklepě). „Dobří lidé kráčejí vyrovnaným krokem k cíli. Ostatní, aniž o tom vědí, tančí kolem nich dobové tance.“ Citátem z Franze Kafky uvodil Karel Steigerwald (*1945) svou hořkou hru, kterou na počátku 80. let na hraně zákazu napsal pro ústecké Činoherní studio a režiséra Ivana Rajmonta. Při zpětném pohledu není jen alegorií na dobu normalizace (jejíž ovzduší jako by se žel vracelo), ale nadčasovým svědectvím o Češích jako takových. Vlastně ironický pandán k Jiráskově Lucerně. Lípy se nevzdáme! Ale co o ní víme? Co pro nás představuje? O české národní povaze bude se hrát ve vídeňské architektuře. A v režii Rajmontova žáka Ivana Krejčího.
Hra měla premiéru v roce 1980 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zachycuje "mravenčí hemžení" českých vlastenců okolo roku 1848 i postupné vychladnutí odbojných povah po neúspěšné revoluci. Dobové tance mají podobný půdorys jako slavný Revizor Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Mezi vlastence přijíždí tajný komisař z Vídně, jehož posláním je vyšetřit spolky proti trůnu.
V hlavních rolích starosty a hoteliéra Devátého a jeho ženy se v Mahenově divadle představí Jan Grygar a Jana Štvrtecká. Hoteliér chce, aby to u něj vypadalo jako ve Švýcarsku, zatímco krade jako straka, podvádí a škudlí, kde může. Další úlohy dostali Ivan Dejmal, Pavel Čeněk Vaculík, Martin Siničák nebo Vladimír Krátký.
