Levná zahraniční pracovní síla je pro český stát a zaměstnavatele věcí národního zájmu a státní priority. Jasně to ukázala pandemie covidu, která prohloubila rozdíly na pracovním trhu. Vládní opatření byla koncipována tak, aby přístup k zahraniční pracovní síle umožnila. Ekonomičtí migranti už ale na druhou stranu neměli adekvátní nárok na sociální práva a zdravotní péči. Ukázala to studie Olgy Gheorghiev z Národního institutu SYRI v Brně.

Zkoumala nerovnosti, kterým čelí migranti

Vědkyně zkoumala nerovnosti, kterým čelí imigranti v České republice. „Mimořádné podmínky vyvolané pandemií a souvisejícími ochrannými opatřeními zdůraznily specifika české migrační politiky. Český systém vytváří specifické kategorie a skupiny pracujících, jejichž hlavními charakteristikami jsou flexibilita, dočasnost, nízká mzda a nízká kvalifikace. V konečném důsledku tak prohlubuje nerovnosti,“ uvedla Gheorghiev.

Je to věc národního zájmu

Přístup českých zaměstnavatelů k levné zahraniční pracovní síle je podle ní zřetelně rámován jako věc národního zájmu. Vládní opatření proto závisela na koncipování, udržování a průběžném přizpůsobování institucionálního rámce tak, aby levná pracovní síla do země dál proudila. Ochranná opatření, která by migrujícím pracovníkům a jejich rodinám zaručila přístup k sociálním právům, jako je zdravotní péče, však chyběla.

Neuznávali zájmy či práva migrantů

Tento fakt se odrážel v legislativě a chování státních institucí a týkal se nejen vlády, ale i odborů. „Pandemie poukázala na narativ řízení migrace, který neuznává požadavky, zájmy nebo práva migrantů a neposkytuje politickou podporu, která by přesahovala bezprostřední zaměstnatelnost migrantů,“ řekla Gheorghiev.

Mezi migranty jsou velké rozdíly ve způsobu zaměstnávání

Velké rozdíly jsou mezi migrujícími pracovníky ve standardním zaměstnání a v nestandardním zaměstnání, pokud jde o jejich přístup ke zdravotní péči. Dále jsou zjevné odlišnosti mezi migranty najímanými přímo zaměstnavateli a těmi pracujícími prostřednictvím agentur dočasného zaměstnávání, pokud jde o jejich mzdy, stabilitu a ochranu. V neposlední řadě lze zmínit nerovnosti na odvětvové úrovni mezi kvalifikovanou pracovní sílou a migranty, kteří jsou vytlačováni na nízko kvalifikovaná a špatně placená pracovní místa.

Jádrem systému jsou lidé na místech s nízkou kvalifikací

„Jádrem českého systému jsou migranti pracující na místech s nízkou kvalifikací. Jde o špatně placená a rutinizovaná pracovní místa. Přístup k sociálním výhodám je pak minimální. Solidarita, kterou migrantům projevil systém během pandemie, byla definována tím, do jaké míry byli zaměstnatelní a schopní zmírnit krizi nedostatku pracovních sil,“ dodala vědkyně s tím, že institucionální praktiky popsané ve studii přispívají k dalšímu zvýraznění nerovností na trhu práce.