Svůj sen o fotografování si začala plnit před osmi lety. Hlavními tématy jsou zvířata, především koně, dále je v popředí jejího zájmu muzika a koncerty kapel, ovšem své portfolio mladá fotografka Barbora Chlebová neustále rozšiřuje. V rozhovoru pro Brňana jsme probrali, jak to všechno začalo.

Co Vás přivedlo k fotografování?

S focením jsem začala ve stejné době jako s ježděním na koních asi v roce 2010. Měla jsem kompakt a cvakala jsem vše, co se dělo okolo, takže opravdu takové začátky. Pak jsem asi před třemi nebo čtyřmi roky dostala od kamaráda na narozeniny první zrcadlovku. Zároveň jsem se seznámila s jednou americkou kapelou, jezdila s nimi na koncerty a fotila je. Tím se ke koním, kamarádům a známým přidala muzika. Pořád jsem se ale pohybovala u koní a zjistila jsem, že fotit zvířata mne baví asi nejvíc. Zejména koně a psy. A občas si odskočím na nějaký koncert. Ale přibyla i produktová fotografie – na střední škole jsem se poznala s naší učitelkou biologie, která vaří domácí sirupy, a která potřebovala někoho na focení svých produktů.  Do toho si mí kamarádi otevřeli kavárnu, takže jsem začala fotit i pro ně – a už se to rozjelo. V poslední době ale i s ohledem na covid zase nejvíc fotím zvířata.

A co bylo dřív – koně nebo focení?

Určitě koně. Na koni jezdím od deseti let.

Když fotíte koně – plánujete, jestli půjde o portrétní foto, zda zachytíte klus nebo cval?

Předem nemívám vůbec žádnou představu. Když lidé chtějí fotky a domluvíme se, přijedu za nimi a vybereme nějaké hezké místo. Otázkou je, jestli klient chce jezdecké fotky nebo třeba jen nějaké portrétní focení na louce či jakémkoliv hezkém místě. Vše probíhá spontánně a za pochodu.

Máte oblíbené plemeno nebo roční období, kdy fotíte?

Oblíbené plemeno asi nemám, ale raději fotím drezuru než parkur nebo westernové ježdění. Sama jezdím drezuru, takže ta je mému srdci blíž. Pokud jde o roční období, úplně nevyhledávám zimu, protože nerada mrznu někde venku. Ale na fotkách sníh nevadí – bílá je krásná. Nejraději mám jaro, kdy všechno kvete, a krásné jsou i barvy podzimu.

A jak je to s focením psů?

Není to zase tak často. Vyfotit psa je podstatně těžší než koně – jsou menší a rychlejší. Ale často fotím svého pejska nebo psy kamarádů. Moje fenka nemá teda focení moc ráda, takže je obtížné jí domluvit, aby spolupracovala. Koni rozhodně pózují lépe než psi.

Ctíte zlatou hodinku?

Ano, začala jsem s ní v létě – a je to skvělé. Tento čas mám opravdu ráda.

Jste úspěšnější na koni nebo při fotografování?

Jezdím dnes pod vedením skvělé drezurní trenérky, ale v čem jsem úspěšnější?  Rozhodně se mám v obou oborech ještě hodně co učit. Ale asi to bude zatím spíš focení.

Když se vrátím ke kapelám – nedávno jste nafotila i koncert Mirai…

Je to tak. Kytarista z kapely Mirai je můj kamarád, se kterým se znám už pár let, a občas spolu také hráváme koncerty. Máme menší kapelu, sama jsem hudebník a hraju tak trochu na všechno. Když Mirai koncertovali u nás, poprosila jsem Toma, jestli bych u toho mohla být – byli rádi a vyšlo to. Plánovali jsme v listopadu i křest alba ve Frýdku, ale akce se bohužel zrušila a přesunula na únor – tak uvidíme.

Máte nějaký hudební fotografický sen?

Vždycky jsem si právě přála nafotit velkou kapelu – a to se mi se skupinou Mirai splnilo. Já jen doufám, že naše spolupráce bude pokračovat.

Snažíte se svou práci dostat do médií?

V tom jsem trošku lenoch, sice občas přispívám do časopisu Jezdectví, ale jinak víc sdílím fotky na facebooku. I když známí mi říkají, že už bych se měla posunout.

Je obtížné prosadit se v oboru, když dnes fotí téměř každý? Jak se pozná slušné řemeslo?

To máte pravdu, konkurence je obrovská. Já mám kolem sebe okruh lidí a klientů, kteří se ke mně vracejí, nebo mne doporučí svým známým, ale nemyslím, že už bych byla jako fotografka nějak hodně v povědomí. Důležité je, aby se člověk neustále učil, chodil na kurzy a snažil se zlepšovat. Spoustu tutorialů, jak pracovat s photoshopem a dalšími programy na úpravu, dnes najdete na internetu. Je potřeba, aby na sobě člověk pracoval, zkoušel nové možnosti a posouval se dál.

Jak se připravujete na focení v interiéru a produktové fotografie – plánujete nějakou kompozici či nasvícení?

U sirupů funguji jen jako fotograf. Klienti jezdí se mnou a sami si kompozice vymýšlejí. Kavárny jsou zase v mé vlastní režii – a mám času, kolik potřebuji. Koně focení baví pár minut, pak je pro něj zajímavější zelená tráva. Ale u produktové fotografie mám čas a prostor si věci rozmístit a namyslet. Světlo nejraději využívám přírodní a zatím jsem i u kaváren měla štěstí, že s ním šlo pracovat. Umělé světlo při focení úplně nevyhledávám.

Jakou kávu vy sama pijete?

Kávu mám ráda filtrovanou bez mléka a cukru, ideálně V60.

Do jaké míry je právě u vás focení o úpravách? Kolik času fotka potřebuje při úpravě v počítači?

Focením strávím třeba tři hodiny čistého času a nad úpravami mohu sedět i šest nebo sedm hodin. Záleží, co fotím. Když dělám fotky na černém pozadí, je postprodukce výrazně složitější než při focení venku.

Šetříte si záběry už při focení nebo naopak hodně fotíte a pak děláte revizi?

Fotím hodně a pak vybírám. Z focení si většinou přinesu kolem šesti set fotek, někdy jich mám i o stovku víc. Mezi nimi pak hledám finálních stovku. Nezdá se to, ale někdy vám může připadat, že ve foťáku fotka není dobrá, ale když ji pak vidíte v počítači, kolikrát zjistíte opak. Proto fotky přímo ve foťáku nikdy nemažu.

A zůstala jste u zrcadlovky?

Pořád ji mám, ale zrovna teď jsem si objednávala nový fotoaparát – bezzrcadlovku. Moje zrcadlovka už má něco za sebou a přecházím zase na něco jiného.

Žijete v Havířově, ale pohybujete se po celé Moravě – jak často se dostáváte právě na Brněnsko a jižní Moravu?

Velmi často, protože pracuji v Brně v rodinné firmičce, která vyrábí koření. V práci také fotím, ale tam mám prioritně na starost jiné věci. Pokud jde o focení, v rodném Moravskoslezkém kraji vlastně fotím velmi málo. Okruh svých klientů mám kolem Kroměříže, Vyškova či Olomouce.

Co kromě práce a focení ještě stíháte?

Užívám si čas se svým psem a samozřejmě se věnuji ježdění. A jak jsem k fence přišla? Štěňata se narodila, když jsem byla někde u koní. Maminka byla trpasličí pinč a tatínek kokršpaněl říznutý border kolií.

Jaké jsou vaše plány do roku 2022?

Na Vánoce jsem od své šéfové dostala poukaz na fotokurz k mé oblíbené fotografce – a na to se moc těším a věřím, že mě kurz zase někam posune. Také doufám, že dojde na focení s kapelou Mirai. A s kamarádem jsme se domlouvali, že bychom rádi vyrazili na Kypr – aspoň na týden. Ráda bych tam také udělala pár fotek – pro změnu přírody. Změnila bych tak žánr focení a zkusila zase něco jiného. A jednou bych si přála uspořádat výstavu, jejíž výtěžek by putoval na nějaký zvířecí útulek. To je můj sen.