Exkluzivně pro Brňana: Jaroslav Štěrba

Ředitel Fakultní nemocnice Brno chystá „motolizaci“ Bohunic.

  • Foto

    FN Brno

Ředitel Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba nastoupil do své funkce v lednu 2020, takže ani ne po sto dnech hájení čelil jarní pandemii koronaviru. „Myslím, že těžko někdo mohl očekávat, že to bude tak pestré,“ říká k situaci. Schůzka s ním se těžko vtěsnává do kalendáře, a když se s ním setkáte, vidíte, že je plně oddán své profesi. Před naším rozhovorem stihl ve své kanceláři ještě přijmout rodiče malého pacienta a s odpovědí na poslední otázku už odbíhal na sál se slovy „Musím jít transplantovat“ k transplantaci kostní dřeně.

Jak se dá skloubit práce ředitele nemocnice, který musí být i v dobrém slova smyslu úředník, a zároveň lékaře specialisty? Jak to vůbec stíháte?

Když člověk ví, proč úředničinu dělá – aby mohla nemocnice a jednotlivé kliniky normálně fungovat, tak v tom vidíte smysl. Zůstávám i doktorem, protože nechci úplně přijít o svou odbornost. Když ráno brzy vstanete a nezavíráte večer hospody, můžete celkem normálně fungovat. Myslím, že to jde.

 

Je fakt, že můžete prakticky ovlivnit chod nemocnice, i jedním z důvodů, proč jste se do výběrového řízení na post ředitele nemocnice přihlásil?

Je to přesně tak. Podlehl jsem tlaku řady kolegů a dnes? Řečeno s klasikem: „ Kdyby sem to byl býval věděl, tak bych, jsem sem nechodil.“ (Úsměv)

 

Jedním z vašich úkolů po jmenování je finanční stabilizace nemocnice a příprava investice do gynekologicko-porodnické kliniky – v jaké fázi je tento projekt?

Povedlo se dosáhnout registrace porodnice Ministerstvem zdravotnictví ČR, což znamená, že se náš plán skutečně stává realitou. V tuto chvíli pracujeme na zadávacích podmínkách pro projekt porodnice. Půjde o stavbu za více než dvě miliardy, která bude stát v Bohunicích. Vše musíme koordinovat s Transplantační a kardiovaskulární chirurgií – ta se má přesouvat z areálu sv. Anny také do Bohunic. Tím se významně zvýší kapacita operačních sálů v Bohunicích – na místě vzniknou víceoborové operační sály, což nám výrazně pomůže a zároveň zvýší komplexnost celého areálu. Půjde rozhodně o krok dopředu. Zároveň se vedou diskuse v Dětské nemocnici na Černopolní, zda nepřenést do Bohunic i část péče o novorozence. Vyvstávají otázky, jak bude vypadat jejich operativa či anestezie, když bude celá neonatologie právě v Bohunicích. To je tzv. dominový efekt přesunu porodnice, protože si to situace vynutí. Jde o něco, čemu můžeme říkat „motolizace“ Bohunic.

 

V jakém čase se pohybujeme?

V jednotkách let. V roce 2025 by měla stát porodnice a v roce 2030 by se mohly přesunout i některé pediatrické provozy.

 

Co se bude dít na Obilním trhu?

To bude předmětem diskusí s městem, krajem i Masarykovou univerzitou, jak areál optimálně využít. Vše zatím zůstává věcí úvah. Určitě bychom nechtěli, aby na místě vznikl nějaký brownfield a v žádném případě nemáme jakékoliv developerské sklony. Nemocnice však musí více než dvoumiliardový projekt porodnice spolufinancovat více než ze dvou třetin, takže i tato věc je ve hře. Jelikož jde o státní pozemek, půjde opravdu o řadu jednání.

 

Na jaře přišel poprvé nouzový stav – tehdy jste poměrně přesně odhadl, že jsme se nacházeli v první třetině boje s koronavirem. Jaká to pro vás byla zkušenost a v čem vám pomohla se na dny následující a současnou situaci lépe připravit?

Ukázalo nám to, že jsme schopni reagovat na narůstající potřeby a že nemusíme okamžitě celou nemocnici zavřít jako na jaře. Máme v Bohunicích dnes téměř 150 covid pacientů, kteří jsou skutečně nemocní a potřebují lůžkovou péči. To si už vynutilo útlum provozu v dospělé i dětské části nemocnice. V případě dalšího nárůstu případů máme nachystaný scénář i na velmi rychlé přepínání provozu, abychom se mohli starat i o ostatní akutně nemocné necovidové pacienty a nemuseli přemýšlet, koho napojíme na ventilátor. Tak daleko situace není. Nicméně i kapacitní možnosti nemocnice se blíží svému naplnění.

 

Nadále platí, že pokračuje i běžný provoz nemocnice, aby samotný covid neohrozil zdraví pacientů s jinými diagnózami?

Nárůst počtu pacientů s COVIDem si již vynutil útlum plánovaných a odložitelných operací. Péče o akutně nemocné, jako např. infarkty, cévní mozkové příhody, úrazy, onkologie běží v plném rozsahu dále. Omezení počtu plánovaných operací umožnilo přesunout část personálu k ventilovaným pacientům s COVIDem. Když se zdravotníci musí převlékat do ochranných obleků, stíhají tak logicky obsloužit pacientů méně. Je to o balancování mezi situací, co si vynutí covid, a co považujeme za medicínsky nezbytné, abychom zachovali. Jsou věci, které jsou odložitelné – asi se dá odložit plastická operace – s výjimkou rozštěpu u dětí, o měsíc později se dá udělat endoprotéza kolene, neboť na ni navazuje nějaká rehabilitační péče, dále je potřeba plánovat spotřebu krve pro velké operační výkony. Naše poučení z jara je pandemický plán, v němž zůstává místo i na operace, které je s ohledem na zdraví pacienta nutné provést.

 

Co covid a dětští pacienti?

Děti nejsou covidem v naprosté většině ohroženy na životě. Mohou onemocnět a mohou chytit i spoustu dalších virů a bakterií, takže ano, onemocní, ale určitě nehrozí, že by na covid umíraly ve větších počtech. Máme i covid pozitivní onkologické dětské pacienty a tam se nezdá, že by koronavirus jakkoliv zhoršoval průběh onemocnění. Toto onemocnění u dětí dosud nijak nebrání v život zachraňující onkologické léčbě.

 

Co vás samotného přivedlo k medicíně? Máte lékařství v rodině?

Vztah k dětem. A také mi přišlo hrozně nespravedlivé, že by měly umírat děti.

 

Pocházíte z lékařské rodiny?

Ano, medicínu máme v rodině – táta je patolog, bratr anesteziolog, jeho žena radiolog, moje žena a už i můj syn pracují jako pediatři.

 

Vedle „ředitelování“ jste zůstal i přednostou Kliniky dětské onkologie FN Brno. Co vše jste chtěl mít na klinice stále pod dohledem?

Jeden den v týdnu mám ambulanci, kde sedím od rána celý den. Jsou určité skupiny pacientů se speciálními diagnózami nebo děti léčené určitým speciálním způsobem, jemuž se říká precizní personalizovaná dětská onkologie. U těchto případů spolupracujeme s kolegy ze Žlutého kopce, Masarykovou univerzitou i pracovníky naší nemocnice. Této speciální léčbě se věnuji několik let a hodlám v ní pokračovat i nadále, protože jsou děti, které vyčerpaly všechny standardní postupy a běžná medicína pro ně nemá řešení. Společně s kolegy se podle molekulárních genetických vyšetření snažíme navrhnout individualizovanou léčbu v úzké návaznosti na práci kolegů z Vídně a Bostonu a dávat těmto dětem další šanci. Na druhou stranu se nám za více než dvacet let podařilo v Dětské nemocnici vybudovat dobrý tým vynikajících pracovníků – lékařů a sester, kteří naprostou většinu práce zvládají perfektně a řada z nich i podstatně lépe než já.

Zdroj: 
Brňan (RUP)