Exkluzivně pro Brňana: Magda Recmaniková

Rádiu je věrná od sedmnácti let. Působila ve více rádiích, vyzkoušela si profesi redaktorky v televizi, ale učarovala jí práce v rozhlase.

  • Foto

    archiv Magdy Recmanikové

Programovou ředitelkou Rádia Petrov je Magda Recmaniková od roku 2012. Natáčí magazíny, vede pohodový tým a do toho vychovává dva malé kluky.

Jak dlouho v rádiu Petrov působíte a co vše jste si v něm vyzkoušela?

Zrovna nedávno jsem líčila kamarádkám, že jsem v Rádiu Petrov třináct roků. Vůbec nevím, jestli je v dnešní době, kdy je tak moderní neustále se posouvat, měnit místa a pozice, možné říci to veřejně (smích). Ale je pravda, že jsem v mezidobí měla různé pauzy, ještě jsem studovala, byla rok Francii a absolvovala také jednu menší stáž v zahraničí. Začínala jsem tenkrát ve velké redakci zpravodajství jako redaktor s mikrofonem a natáčela jsem ankety. Postupně mi přibyly zprávy a publicistika, což si na Petrově držíme dodnes a na to jsme opravdu pyšní. Jako jedno z mála soukromých rádií nabízíme posluchačům rozsáhlou a kvalitní publicistiku v našich magazínech každý podvečer. Tak jsem se naučila i práci se střihem. Právě to mne na menších rádiích baví, že člověk může dělat hodně věcí a nemusíte být „jen“ redaktor nebo „jen“ zprávař. Baví mne ta pestrost a možnost přizpůsobovat si práci svým aktuálním životním potřebám. Byly doby, kdy jsem trávila v rádiu dvanáct hodin denně. Dnes mám malé děti, takže natáčet do terénu moc nevyrážím. Jako ředitelka programu dvakrát do týdne do rádia docházím a zbytek zvládám z domu. To je také důvod, proč na Petrově zůstávám. Vše se dá dobře časově skloubit. V každé životní etapě jsem našla variantu, která mi vyhovovala, a navíc mne práce v rádiu pořád neskutečně baví.

Co máte jako programová ředitelka na starosti?

Mám na starosti vše, co se týká vysílání – nábor nových lidí, rozpis služeb, monitoring vysílání… Společně s hudebním dramaturgem dohlížíme i na hudbu, abychom dodrželi náš hudební směr, radíme se, kam to posouvat, jaký repertoár hrát na jaře či na Vánoce a podobně. Vše vychází z diskuze více lidí, s čímž souvisí i má další komunikace s moderátory, abychom udrželi naši jednotící linku a nehráli ráno pro mladé a večer pro seniory. Ve spolupráci s redaktory a moderátory mám starost také programovou náplň, abychom neopakovali témata a hosty, s obchodním oddělením řeším reklamu i mediální partnerství, komunikuji samozřejmě také s šéfem celého rádia. Jelikož jako každé rádio podléháme Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, hlídám i poměr hraného a mluveného slova, dohlížím, abychom nepouštěli ven „závadné“ informace – a tím nemyslím neslušná slova, ale také třeba podprahovou reklamu. Když to shrnu – podstatnou část mé práce tvoří práce s lidmi. Hledám také nové „hlasy“ našeho rádia, nedávno jsem vzala do týmu dva mladé šikovné lidi – Luboše Gobyho  z Městského divadla Brno, který se také občas objevuje na jevišti, ale hlavně se stará o rekvizity, a herce z Divadla Radost Pavla Nováka. Oba jsou pro práci zapálení a jsou skvělí.

Jak je to s posluchači Rádia Petrov – stárnou s vámi, nebo máte i mladé publikum?

Ano, ale samozřejmě se držíme i trendu rádio omladit. Když Petrov začal vysílat – a to jsem v něm ještě nepracovala – tvořila hudbu především muzika šedesátých až osmdesátých let, což mělo širokou posluchačskou škálu. Postupně se playlist rozšiřoval a dnes hrajeme i aktuální kapely a hity – Mandrage či Mirai, takže hudební škála se rozrůstá i o novou muziku a nové interprety. Nezůstali jsme „jen“ u Neckáře, ale zároveň jsme zjistili, že právě i tuto hudbu posluchači vyhledávají. Zavedli jsme Písničky z gramofonu – „old school“ rubriku, v níž hrajeme věci, které poslouchali naše rodiče, dnešní šedesátníci na gramofonu. A na tento zlatý fond – Neckáře, Zagorovou, Matušku – máme skvělé ohlasy i od mladých lidí. Dnes tuto muziku v rádiích už moc neslyšíte. My schválně říkáme, že „startujeme náš gramofon“ a lidé se občas ptají, jestli gramofon ve studiu skutečně máme, že přesně tak jako tenkrát jim ta hudba zní… Což ale dnes z technického hlediska není ani možné, starými rádii a gramofony máme rádio pouze vyzdobené.

Jakou muziku posloucháte vy?

Já mám ráda rockovější hudbu či indie rock. Vždy jsem poslouchala „Depešáky“, teď se mi líbí Imagine Dragons, dřív jsem jezdila na Colors of Ostrava a tam jsem vždy pro sebe nějakou muziku objevila. Ale Petrov poslouchám celý den a často se mi stane, že mne zaujmou právě oldies – mám ráda Václava Neckáře a nedávno jsem objevila i starší písničku Jirky Korna, kterou jsem z dřívějška vůbec neznala.

Je rozhlas médium, které pro vás má zvláštní kouzlo?

Každý, kdo si práci v rádiu vyzkoušel, vám řekne, že je to velká láska. Mne prostoupila už v sedmnácti letech, když jsem šla kolem Českého rozhlasu… Z důvodu nějakého vnitřního pnutí jsem vstoupila dovnitř a tehdejší ředitel mi řekl, ať si to jdu zkusit. A od té doby jsem rádiu věrná. Nevím, jestli je to souhra náhod, ale rádio má zkrátka svou nezaměnitelnou atmosféru – je to obrovská droga. A také je to o kolektivu. Vždy, ať jsem se ocitla na jakékoliv stanici, to bylo naprosto úžasné. Navíc v době, kdy rádií ubývá, je to i něco výjimečného, práce, kterou nemůže dělat každý. Asi to nás také všechny kolegy hodně spojuje. Od chvíle, kdy jsem si práci v rádiu vyzkoušela, už jsem ji nikdy neopustila. Pro mne je to něco mezi nebem a zemí. Asi se budu muset zeptat i kolegů, jestli to vnímají stejně (smích). A pokud jde o rádio Petrov, myslím, že je velmi cenné, že máme čistě regionální rádio, které je brněnské od A do Z – včetně zajímavých hostů. Natáčíme samozřejmě kulturu jako skoro každý, ale také sociální témata i věci z oblasti výzkumu a vysokého školství. Toho si na Petrově obrovsky cením.

Která setkání při rozhlasové práci vás nejvíc potěšila?

Stále mne naprosto fascinuje, když přijde někdo – výrazná osobnost – a atmosféra v místnosti se úplně změní. Dodnes zmiňuji ve společnosti, jak na mne působilo setkání s Davidem Kollerem. Lucii samozřejmě znám, ale nikdy jsem nepatřila ke skalním fanouškům, na rozhovor jsem se připravovala stejně jako na každý jiný. Ale v okamžiku, kdy jsme se potkali, se něco změnilo. Přišel člověk, který měl obrovské charisma a neuvěřitelně mne zaujal, když popisoval, jakým způsobem skládá. Takový pocit jsem zažila víckrát – třeba i s cestovatelem Petrem Horkým. Je pravda, že máte na takového hosta čas, on vypráví velmi zajímavě – a navíc v daný okamžik právě vám… Stejné pocity zažívám s vědci, kteří umí zaujatě hovořit o své práci. To jsou okamžiky, které ani nečekáte, že nastanou. A pak jsou třešničky na dortu jako Ladislav Špaček, kde dopředu víte, že bude mluvit pěkně a zajímavě. Tehdy přemýšlím, jak rozhovor nastříhám, aby byl atraktivní i pro posluchače. Také jsem natáčela se Zdeňkem Svěrákem, což bylo samozřejmě krásné setkání.

Blíží se Retro ples Rádia Petrov – jak došlo k této akci?

Máme novou výkonnou ředitelku, která je hodně eventově zaměřená, což je naprosto skvělé. Dělá krásné outdoorové akce pro veřejnost, propojené s rádiem, které přitáhnou i lidi, kteří by naše rádio možná jinak ani neposlouchali. Začala např. s pikniky v lužáneckém parku. A retro ples je další z možností. V minulosti jsme měli retro párty, kdy jsme oslavovali deset let rádia, i podobné typy akcí, ale spíš pro nás, klienty a partnery. Kolegyni to zaujalo a přišla s nápadem uspořádat retroples pro širokou veřejnost. Loni jsme uspořádali první v brněnském Semilasse, letos se přesouváme do Babylonu v Kounicově ulici. Každý rok má mít nějaké zaměření a letos bude ve stylu sedmdesátých let. Může dorazit každý – stačí si vzít široký pásek nebo třpytky, lurexové šaty. A zároveň je to opravdu ples – budeme tančit.

Letošní Retro ples Rádia Petrov se koná už dnes - na co byste ještě zájemce nalákala?

Vstupenky budou na místě ještě na stání, protože stoly jsou beznadějně vyprodané, ale můžou přijít i ti, co se rozmyslí až v ten den – sama také patřím k lidem, kteří se rozhodují na poslední chvíli (smích). Chceme pobavit všechny, kdo se rádi přenesou v čase – a nemusí to být nutně jen posluchači našeho rádia. Na návštěvníky čeká škola tance s našimi moderátory Kačkou a Pavlem, chybět nebudou ani naši další moderátoři, např. Petr Zakopal. Živě bude na plese hrát Ukulele Orchestra jako Brno, mají nyní na repertoáru svoje úpravy lidových písniček, takže opravdu ideální příležitost k tanci. Na živou kapelu naváže oldies diskotéka s Jirkou Rejzkem. Chystáme také stylový fotokoutek a opravdu bohatou tombolu, v níž nechybí zážitkové pobyty či vstupenky na kulturu. Začínáme v 19 hodin a pokračovat určitě budeme do pozdních nočních hodin. Lidé nemusí chodit v kostýmech, stačí nějaký retro prvek, i když mí kolegové budou opravdu „vystajlovaní“ (smích). A specifikou našeho plesu také je, že nemusíte nutně přijít s partnerem, ale klidně třeba s partou kamarádek.

Zdroj: 
Brňan (RUP)