Exkluzivně pro Brňana: Milan Němec

„Když jsem rozvážel balíky, lidé si se mnou dělali selfíčka. Teď už jsem zase herec a doufám, že to tak zůstane.“

  • Foto

    Nikol Wetterová, MdB

Divadelní léto na Biskupském dvoře dnes zahájí premiéra historické fresky napsané pro Městské divadlo Brno Napoleon aneb Alchymie štěstí. V zábavné fikci se na jevišti potkají Winston Churchill a
Napoleon Bonaparte, jehož ztvární Milan Němec. „Zjevuji se mu ve snu. Churchill začátkem 20. století třikrát navštívil Brno, což je známý fakt. Zajímal se o Napoleona a v té době o něm psal, zkoumal ho
jako válečníka, císaře a imperátora. Z těchto okolností vychází i naše hra,“ prozrazuje Milan Němec.

Co vy a Napoleon?
Osobnost Napoleona je samozřejmě v našich dějinách nepřehlédnutelná, ale že bych k němu měl nějaký hlubší vztah a víc se o něj zajímal, tak to nemůžu říct. Ani při přípravách a nastudování této
role jsem nepotřeboval faktické a historické podklady. Pro naši taškařici není potřeba postavu propracovávat a prokousávat se historickými dokumenty, jako kdybych hrál Napoleona ve filmu. 

Sám jste naznačil, že v nové hře Napoleon aneb Alchymie štěstí nepůjde o biografii. Bude to ještě Napoleon, nebo uvidíme brněnského Napoleona? Co můžou diváci čekat?
To je tajemství! Hrajeme částečně detektivní komedii. Co prozradit můžu, že se na jevišti setkám s Winstonem Churchillem, kterému se jako Napoleon zjevuji ve snu. Nabádám ho, aby se jeho myšlenky nasměrovaly k tomu, co má udělat s hitlerovským Německem v roce 1940. Churchill začátkem 20. století třikrát navštívil Brno, což je známý fakt. Zajímal se o Napoleona a v té době o něm psal, zkoumal ho jako válečníka, císaře a imperátora. Z těchto okolností vychází i tato hra od autorského tria Jan Šotkovský, Petr Štěpán a Stanislav Slovák. Vytvořili tedy další novou českou hru a myslím, že je to u nás fenomén. Píšou kusy s původní hudbou, které mají hlavu, patu a některé i obrovský přesah. To, co vytvářejí především pro Biskupák, je podle mě výjimečné. Navíc s kontinuitou, jelikož každý rok vzniká nová hra.

Po více než půlroce, kdy musela být divadla zavřená, budete začínat na venkovním jevišti. Máte rád hraní pod širým nebem?
Rád hraju venku, ale musí na to být meteorologické podmínky. Při zkouškách jsme se nepotkali s ideálním počasím. Ale když se večer před představením zklidní, je tady jiná atmosféra než v divadle – víc molekul kyslíku, otevřená hlava, zapadá slunce, vzduch voní, to všechno tvoří jakési efekty 4D nebo 5D, což v divadle nevytvoříte. Venku jsem se nahrál hodně. V Pardubicích na Kunětické hoře to
bylo kolikrát velmi napínavé, co se týče počasí, ale samozřejmě i zábavné. A diváci si to vždy hodně užívají.

Nejen s počasím se herci na venkovním jevišti musí vypořádat. Máte nějaký vtipný zážitek?
Těch je hodně. Když vám létají nad hlavou netopýři, neustále vás otravuje hmyz, s tím se nedá počítat. Nebo hrajete Noc na Karlštejne a nad hlavou vám letí rogalo. Tady na Biskupáku začnou do úplného ticha cinkat půllitry a z přilehlých hospod jásat Brňané. Zažil jsem i ohňostroj během hraní. Někdy se to dá vtipně okomentovat, jindy to ruší. Ale to je právě ten živý organismus. To v kamenném divadle nezažijete.

Po dlouhé době bez hraní před diváky budete začínat komedií. To se asi hodí víc než nějaký vážnější kus…                                                                                                                                                                   S kolegy jsme si během sezony říkali, co divákům naservírujeme, až se vrátí zpět do hlediště. Tento kus má ambici lidi zkrátka pobavit. Biskupský dvůr je zařízený na to, abychom lidem nabídli kvalitní
konzumní hru – což nemyslím nijak hanlivě – po jejímž zhlédnutí budou odcházet s radostí. Na Biskupáku se diváci opět dočkají i „velekusů“, jako Lakomce od Moliéra nebo Shakespeara. 

Jak se těšíte na jeviště? Budete na něj vstupovat s jiným pocit než obvykle?
Mám jiné pocity. Je opravdu zvláštní, jak člověk odvykne. Od divadelní práce jsem se odpojil už loni na jaře a šel jsem na tři měsíce pomáhat Lesům České republiky likvidovat kůrovcovou kalamitu. To se dostanete do jiné dimenze. Je to jiné než prázdniny a volno. Odpojit se takto od divadla je pro herce možná až nebezpečné. Uvidíme, co to s celou naší uměleckou partou udělá. Spousta lidí si to možná nedokáže představit. I když jako herec nezkoušíte, pořád jste vnitřně nastaven, že pracujete. Když se od toho odstřihnete, je to pro psychiku až nezdravé. A to se některým asi stalo, takže se budeme muset opět dostat do kondice. Ale věřím, že se nám to podaří.

Kromě likvidování kůrovce jste jezdil i s balíky pro Českou poštu.
Ano, pustil jsem se do toho v tom nejhorším období – v listopadu, prosinci a lednu. Spíš než obživa to byla výpomoc a duchovní podpora těm, kdo ji nejvíc potřebovali. Pomohl jsem rozvést několik tisíc
balíků a za mrzký peníz od pošty jsem nelehkou dobu psychicky překonal. Neměl jsem čas přemýšlet nad tím, že mi něco chybí, když nemůžu hrát divadlo.

Poznávali vás lidé?
Samozřejmě, naši milí abonenti v okrsku Brno-Lesná a Černá Pole si se mnou dělali selfíčka a těšili se, kdy jim zase nějaký balík dovezu. A strašili mě, že si budou na e-shopech objednávat o to víc (směje
se). Práce pošťáka je taky poslání. Jste v kontaktu s lidmi a zažijete neuvěřitelné situace. Byla to výborná zkušenost. Myslel jsem si, že se letos na jaře ještě vrátím, ale začali jsme zkoušet Jane Eyrovou, kde jsem byl Petrovi Gazdíkovi asistentem režie, obě práce nešly překrývat přes sebe a potřeboval jsem se už soustředit na divadlo. Teď už jsem zase herec a doufám, že to tak zůstane a nechají nás hrát. Jen mám obavy, abychom diváky příliš neodradili všemi podmínkami a opatřeními, která musí splnit.

Které další role kromě Napoleona jste v lockdownu nastudoval?
Ještě na podzim jsme měli premiéru Noci pastýřů a muzikálu Grandhotel. Pak jsem měl chvilku volno, začalo zkoušení muzikálu Jane Eyrová a teď jsme připravili Napoleona. V Jane Eyrové mám menší roli,
ale především jsem se soustředil na asistenci režie. 

Pomůže herci, když vidí zkoušení hry i z pohledu režiséra?
Je to horší v tom, že se dostanu do pozice, kdy musím připomínkovat své herecké kolegy. Oproti hercům se jako asistent režiséra s textem seznámíte mnohem víc. Musíte mít trpělivost, vydržet  nedočkavost, je to napínavé. Když v představení zároveň hraju a dělám asistenta režie, je to prima. Mám to v takovém jednom balíčku (směje se).

Několik sezon jste hrál v pardubickém divadle, proč nakonec zvítězilo Brno?
Brno zvítězilo od začátku. Do Pardubic jsem po absolvování JAMU odešel skoro náhodou na základě výborné pracovní nabídky, a vůbec jsem netušil, že tam zůstanu deset let. Ale nechtěl jsem tam zůstat navždycky. Střídání Brna a Pardubic se mi pojí s rodinným životem. Angažmá v Pardubicích bych určitě ani zpětně neměnil, ale stýskalo se mi po Brně. Teď už si neumím představit, že bych žil někde jinde.

 

Fotogalerie: 
Zdroj: 
Nrňan (ZAZ)