Už od středečního rána hýřil Lužánecký park v Brně nebývalou aktivitou. Chystal se zde totiž další ročník charitativního nočního Běhu pro světlušku. A chystalo se ve velkém – zázemí pro předpokládaných více než 1500 běžců, stánky, pódium, prostě správný mumraj před velikou akcí. Magický roj světlušek měl odstartovat sice až po 21.hodině, ale před tím bylo nutné zařídit vše potřebné. A tak v Lužánkách vyrostl masážní stan s nevidomými maséry, několik stánků s občerstvením a také pódium, na kterém od odpoledne akcí provázela moderátorka Jarka Vykoupilová. Ta si k sobě postupně zvala zástupce partnerů Běhu, ředitelku nadace Světluška i řadu účinkujících: nevidomé hudebníky, paralympijského sportovce, primátorku Brna Markétu Vaňkovou. Ta se také aktivně běhu účastnila. Vybrat jste si mohli z kratšího okruhu 2,5 km, nebo běžet kilometrů 5. A komu se nechtělo běžet, mohl se v příjemné atmosféře večerního parku klidně jen projít. Registrace pro všechny světlušky se otevřela v 18.30 a postupně se přihlásilo přes 1700 běžců.

V rámci závodu jste mohli navštívit také zónu ČSOB Na Zdraví, kde jste mohli přispět svým cvičením  na plavecký výcvik handicapované sportovkyně Nikol Bukóciové. Stačil k tomu váš dvou minutový dobrý skutek v podobě kliků, dřepů nebo sed lehů. Na pódiu se mezitím objevila brněnská rodačka, zpěvačka Monika Bagárová. Drobná postavou, ale naprosto nepřehlédnutelná svým úsměvem, dobrou náladou a vnitřním světlem. 

No, a když pak moderátorka spolu s návštěvníky zhruba ve 21:15 odpočítala start, na trasu kolem parku se vydal předlouhý světelný had. 

Já na tomto místě ještě zveřejním FB status jedné mé kamarádky, který o středečním běhu řekne asi vše:

Běh pro Světlušku byl pro mne velký zážitek. Až včera jsem se o té akci dozvěděla. Rozsvitili jsme Tmu spolu s hrdiny a představiteli celého závodu s nevidomými lidmi a vše do sebe zapadalo. Zprvu jsem si myslela, že jsem si něco sama umanula, ale vše se semlelo rychle. Sousedka Alča:"Můžeš,nemůžeš? Žádný výmluvy, prostě jdeš!" V autobusu potkáváme půlku Turisťáku z Rosic, v Lužánkách pak jiné kámošky z Rosic, Zbýšova. Vše uváděla Jarka Vykoupilka, která říkala, že Vůle je sval a musí se posilovat! Kamarád mi pomohl vpravit baterky do čelovky, poté dělám rozhovor do televize Relax. Pak mi to dochází: mlela jsem asi nesmysly a možná cením zuby a mám podbradek. No a? Podstatné je, že to bylo celé o Světlušce, že jsme běželi 5km pro dobrou věc. Cítila jsem se šťastně. Všude kolem nás se rojily Světlušky. 1700 a více lidí s čelovkami a všude jsme se navzájem viděli. Když jsem k půlnoci dojela domů, všichni spali. A i když jsem měla čelovka už dávno vypnutou, tak jsem v tom tmavém pokoji věděla, že Svítím! Zdeňka