Vztahy v rodině vystavené zkoušce v podobě tornáda zkoumá nová inscenace brněnského Divadla Polárka. Pod názvem METODA DESTRUKCE: Matka Otec Dcera ji pro publikum od 15 let připravil režisér Braňo Mazúch. Premiéru má dnes večer na malé scéně divadla jako součást festivalu Polárkový dort.
„Jak být skutečně spolu? Jaké vyhrocené situace nebo katastrofy mohou nastartovat radikální empatii a soudržnost? Těmito otázkami jsme se zabývali od začátku spolupráce. Věděli jsme, že pokud chceme opravdu prověřit jejich význam a váhu, musíme vytvořit dramatický svět, v němž budou postavy vystaveny skutečné životní zkoušce,“ uvedl dramaturg Jakub Molnár.
Inscenace vznikala více než tři roky. Jedním z inspiračních zdrojů se stal film Vyšší moc švédského režiséra Rubena Östlunda. Zdánlivě idylickou rodinnou dovolenou naruší ve filmu lavina. „Přírodní katastrofa v něm není jen vnějším ohrožením, ale především zkouškou charakteru a rodinných vazeb,“ doplnil Molnár.
Na scénáři i podobě inscenace se průběžně podíleli herci
„Paralelně s tím krystalizovala vize jevištního prostoru jako svého druhu laboratoře, kde probíhá pozorování modelu rodiny vystavené krizové situaci. Zaznamenané dialogy ze zkoušek se následně staly textovým materiálem pro tvar, který jsme v průběhu jednoho červnového týdne už v hotové scénografii hrubě nahodili v prostoru,“ řekl Mazúch.
Místo laviny rodinu ohrožuje tornádo, které v roce 2021 zasáhlo jižní Moravu a v české společnosti má stále konkrétní a tragickou stopu
„Rozhodli jsme se proto zasadit celý příběh do prostředí moravského venkova. Najednou jsme mohli pracovat nejen s univerzální zkušeností katastrofy, ale také s konkrétní krajinou, způsobem života a zkušeností lidí, kteří něco podobného skutečně zažili. Díky tomu získala hra větší míru autenticity – a zároveň prostor klást otázky, které přesahují samotnou katastrofu,“ vysvětlil Molnár.
Nejde přitom o dokumentární divadlo. Modelová situace kombinuje prvky černé komedie a intimního dramatu: navenek působí sitcomově, ale zahrnuje snové pasáže, které odkrývají podstatu postav, jejich touhy i strach. Na příkladu jedné rodiny se odráží i celospolečenská témata jako klimatický žal nebo nenaplněné sny.
