Stromy dokážou pro své přežití udělat více, než si vědci dosud mysleli. Například buky si umějí udržovat v půdě dostatečné množství živin. Při výzkumu, který vedl Filip Oulehle z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe a České geologické služby, vědci také zjistili, že pokud žijí různé druhy stromů pospolu, dokážou prostředí přizpůsobovat ke společnému prospěchu. Což je další z mnoha argumentů, proč jsou odolnější lesy smíšené na rozdíl od monokulturních, uvedl Oulehle v tiskové zprávě.

Každá dřevina si upravuje půdní prostředí, aby jí to vyhovovalo

Zjištění, jak stromy fungují ve vztahu ke svému prostředí a jak jsou schopny jej ovlivňovat, je důležité pro vytváření nových lesů, které budou lépe odolávat klimatické změně. „Ukázalo se, že každá dřevina si specificky upravuje půdní prostředí tak, jak jí to nejvíce vyhovuje. Buk si udržuje vysoký obsah živin v půdě, naopak smrk má půdu pod svou korunou nejchudší. Rostou-li tyto dřeviny pospolu, vytvářejí variabilní půdní prostředí, a tím dokážou společně čelit měnícím se podmínkám prostředí mnohem lépe, než když jsou pěstovány jednotlivě v monokulturách,“ vysvětlil Oulehle.

Zaměřili se na výzkum v lesích střední Evropy

Vědci se zaměřili na výzkum ve středoevropských lesích, které nejenže čelí klimatické změně, tedy změně vnějších podmínek, ale zároveň půl století čelily kyselým dešťům a ukládání síry do půdy, která se tak stávala kyselejší. „Izotopově jsme analyzovali více než 1700 letokruhových segmentů buku, smrku a jedle, abychom mohli studovat, jak stromy regulují příjem oxidu uhličitého fotosyntézou a zároveň nakolik je tento proces ovlivněný ztrátou vody výparem z listů,“ uvedl vědec. Poměr dvou základních životních procesů rostlin, tedy fotosyntézy a transpirace, zanechává otisk v izotopech uhlíku ve dřevě.

Jedle ovlivnily kyselé deště, buk byl odolnější

Výsledky přinesly zjištění, že zatímco fyziologii jedlí velmi negativně ovlivnily kyselé deště, buk si dokázal udržet optimální fyziologické fungování. Po ústupu kyselých dešťů se zlepšila fyziologie všech stromů, ale v místech, kde je stále nedostatek vápníku v půdě, který snižuje kyselost, jsou stromy stresované. Stromy v těchto místech více regulují dýchání (transpiraci), což znamená, že strom více šetří vodou. „Když pak přijde sucho, strom už se s ním nemusí dokázat vyrovnat,“ řekl Oulehle. Je tedy zřejmé, že lesy v lokalitách s kyselou půdou jsou více ohrožené klimatickou změnou, která přináší déletrvající a intenzivnější epizody sucha.

Pozor na spalování dřevní štěpky!

Pro obnovu a život lesů, především v těchto oblastech, tak nyní může být rizikem plánované masivní spalování dřevní štěpky. Vápník je totiž důležitou živinou, která má vliv na zdraví stromů a zároveň je koncentrován v biomase stromů. „Pravidelné odnímání při těžbě dlouhodobě vede k ochuzování lesů o tento důležitý prvek. Toto riziko je ještě akutnější v současnosti, kdy se uvažuje o intenzivní těžbě nejen kmenů, ale dokonce celých stromů pro energetické účely. Spalováním stromů v teplárnách a elektrárnách budeme dále zhoršovat kvalitu půdního prostředí v lesích,“ dodal výzkumník.