Nezaměstnanost v Česku sice patří k nejnižším v Evropské unii, přesto tuzemský trh práce nefunguje, jak by měl. Dlouhodobě jej brzdí strnulost. Češi mění zaměstnání výrazně méně než ostatní Evropané a zůstávají na stejném místě i několik let. Výrazným aspektem českého trhu práce je nízká regionální mobilita pracovníků, a to zejména u žen, upozornil v Nedělním speciálu Jakub Grossmann z Národního institutu SYRI v Brně a CERGE-EI. Tato situace má negativní dopad na rozvoj ekonomiky.

Frekvence změny práce patří v ČR k nejnižším

Frekvence, se kterou lidé v Česku mění práci, patří k nejnižším v rámci všech zemí evropské sedmadvacítky. Na opačném pólu jsou pak severské země jako Finsko, Dánsko nebo Švédsko. „Od stále nedostatečně transformované a silně průmyslově orientované české ekonomiky s vysokou energetickou náročností bychom očekávali spíše nadprůměrnou dynamiku trhu práce, ale není tomu tak,“ upozornil expert.

Navýšení podpory v nezaměstnanosti by mohlo přinést změnu

Zaměstnanci mají obavu měnit místo s ohledem na relativně nízkou výši podpory v nezaměstnanosti a omezenou dostupnost kvalitní rekvalifikace. To by mohlo změnit uvažované navýšení podpory v nezaměstnanosti, a to i u těch, kteří nedostali výpověď, ale sami se rozhodli změnit zaměstnání. Dalším problémem je oborově úzce orientované vzdělání, které klade větší nároky na profesní změnu, což posiluje omezená nabídka kvalitních rekvalifikací. „V Česku přetrvává také vysoká míra certifikace profesí, což zvyšuje náklady na profesní změny,“ doplnil Grossmann.

Díky nízkým mzdám přežívají zastaralé a málo produktivní firmy

Důsledkem strnulého českého trhu práce je neefektivní alokace lidských zdrojů a ekonomických činností obecně. „Na jedné straně tak díky nízkým mzdám přežívají zastaralé a málo produktivní firmy, ekonomické činnosti a celá odvětví. Na druhé straně se kvalifikované pracovní síly nedostává novým a potenciálně mnohem produktivnějším činnostem a firmám,“ řekl ekonom.

Stagnace pracovního trhu se promítá i do pomalého růstu mezd

To vše se promítá do dlouhodobě nízkého ekonomického růstu, pomalého zvyšování produktivity práce, a nakonec i do pomalého růstu reálných mezd. „Nízké mzdy pak mohou být důsledkem, nikoliv příčinou. Otázkou je, zda to není příliš vysoká cena za dlouhodobě nízkou nezaměstnanost,“ dodal Grossmann.