Dnešní Nedělní speciál míří tentokrát na výzkum mezinárodního týmu vědců v pohřebištích Avarů, který vedla vědkyně z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Zuzana Hofmanová. Ta díky detailním genetickým a archeologickým analýzám odhalila podrobnosti ze života dávno zmizelé společnosti. Závěry studie uveřejnil i prestižní časopis Nature, uvedla v tiskové zprávě Hofmanová.

Avaři ovládali část střední Evropy čtvrt tisíciletí

Avaři přišli do Evropy z oblasti Mongolska a Mandžuska a velkou část východní střední Evropy ovládali od 6. do 9. století po dobu 250 let. Ač méně známí než jejich předchůdci Hunové, sehráli v našem regionu rozhodující úlohu, hlavně kvůli svému vztahu ke Slovanům. Na svých pohřebištích zanechali jedno z nejbohatších archeologických dědictví včetně asi 100 tisíc dosud archeologicky odkrytých hrobů.

Rodokmen překlenoval 9 generací a 250 let

Mezinárodní tým vědců vedený Zuzanou Hofmanovou analyzoval celé komunity dávné populace. Výzkumníci podrobili zkoumání vzorky kostí ze čtyř avarských pohřebišť v Maďarsku. Díky DNA ze 424 jedinců se vědcům podařilo zrekonstruovat vůbec nejhlubší geneticky doložený rodokmen, který překlenoval 9 generací a asi 250 let. „Zjistili jsme, že z výše uvedeného počtu jedinců mělo asi 300 z nich nějakého svého blízkého příbuzného pohřbeného na stejném pohřebišti. Tato překvapivě vysoká míra příbuznosti nám umožnila rekonstrukci rozsáhlých rodokmenů, a ten devítigenerační nám doslova vyrazil dech,“ uvedla k unikátnímu objevu Zuzana Hofmanová.

Avaři si udrželi stepní tradice

Ze zveřejněné studie vyplývá, že si původně nomádské skupiny Avarů pocházející z východní Asie udržely stepní tradice po generace i po svém usazení v Evropě. „Historické poznatky o Avarech nám zanechali jen jejich nepřátelé, především Byzantinci a Frankové, takže tyto výsledky vnáší vhled do vnitřní organizace jejich klanů, přičemž ženy byly v historických pramenech zastoupeny velmi málo. Víme pouze o třech nahodilých zmínkách, takže znalosti o jejich životě prakticky neexistují,“ řekla vědkyně.

V otcovské linii hrály klíčovou roli ženy

Rodokmeny odhalily, že generace Avarů spojovala otcovská linie. V sociální soudržnosti avarské společnosti však podle nových genetických dat hrály klíčovou roli ženy. Ty propojovaly jednotlivé skupiny a klany sňatky, po kterých opouštěly svou původní rodnou komunitu. „Zajímavé také je, že bylo časté mít za života více reprodukčních partnerů. Více na sobě nezávislých příkladů také ukazuje, že tyto komunity praktikovaly takzvané levirátní svazky. Jejich podstata spočívá v tom, že mužští příbuzní – sourozenci nebo otec a syn – mají potomka se stejnou, jim biologicky nepříbuznou ženou,“ vysvětlila Hofmanová.

Vyhýbali se sňatkům i vzdáleně příbuzných

Jde o historicky a etnologicky doloženou zvyklost asijských nomádských společností, která má důležitou úlohu pro nástupnictví v komunitě, ochranu dětí a udržení politických svazků mezi skupinami. V těchto komunitách se podle vědců zcela vyhýbali sňatkům i vzdáleně příbuzných, což naznačuje, že si avarská společnost udržovala podrobnou paměť o svých předcích a věděla, kdo jsou čí biologičtí příbuzní po celé generace.

Odhalili i změnu v otcovské linii

Nová data umožnila hlubší pohled na avarskou společnost, která zmizela z historických a archeologických dokladů před více než 1 000 lety. Na jedné z největších zkoumaných lokalit objevili náhlou změnu, která se odehrála v druhé polovině 7. století. Jednu otcovskou linii nahradila jiná a zároveň došlo ke změně stravovacích návyků a pohřbívání. Tato výměna komunity byla podle vědkyně pravděpodobně spojená s rozsáhlejšími politickými změnami v regionu a byla by geneticky neviditelná, pokud by studie nebyla takto detailní.

Stejný genetický původ může maskovat nahrazování celých komunit

To ukazuje, že stejný genetický původ může maskovat nahrazování celých komunit, což má důsledky pro budoucí archeologické a genetické výzkumy. „Zajímavé je, že ta původní a nová otcovská linie byly stále geneticky spojené, a to skrze potomky s jednou a téže ženou. Tyto analýzy totiž poodhalují i individuální příběhy a vztahy jedinců mezi sebou: otce pohřbené, obklopené svými syny a jejich partnerkami, a dcery, které z komunit mizí kolem 18 let,“