„Posláním nemocničního kaplana je poskytovat duchovní službu, jak věřícím, tak nevěřícím. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně tuto spirituální oblast potřeb nemocných zabezpečují tři kaplani,“ popsala mluvčí nemocnice Dana Lipovská. Jejich služby jsou obzvláště v čase dlouhodobého zákazu návštěv mezi pacienty vítané.

„Naším pracovním nástrojem je rozhovor a jsme v nemocnici pro kohokoliv, pro nemocné, pro jejich příbuzné i pro personál,“ vysvětluje sestra Františka (Jana Majerčíková).  Spolu s kaplankou Janou Slukovou se věnuje převážně navštěvování pacientů, a to bez ohledu na jejich vyznání. „Chodím za pacienty napříč generacemi, stavy, myšlenkovými proudy… Volají mě třeba i nemocní, kteří si chtějí popovídat o uprchlících nebo zbraních, zajímá je, jestli mám vlasy…“ vyjmenovává s úsměvem.

Původně zdravotní sestra vstoupila do pastorace v době, kdy služba nemocničních kaplanů začínala, a díky svým zkušenostem ze zdravotnictví k ní byla přijata. „Začátky byly náročné, personál nemocnice nevěděl, kdo jsme, co na odděleních pohledáváme. Postupně se ale mezi námi a zdravotníky vytvořila důvěra a sami nás začali za pacienty volat,“ vzpomíná na začátky v roce 2005. Teď už je možnost promluvit si s kaplany podle její zkušenosti dostatečně v podvědomí i mezi samotnými pacienty. Navíc stále sama aktivně obchází oddělení a rozhovor nemocným nabízí.

Denně ve Fakultní nemocnici u sv. Anny navštíví pět až 20 pacientů, u některých tráví i hodinu a více. Nejčastěji se na ni obracejí ti, kteří v nemocnici setrvávají delší dobu, a chtějí mluvit převážně o své nemoci. „Kdybych se ocitla v takové situaci já, budu ráda, když za mnou někdo přijde a budu mu moct vypovědět, jak se to stalo a co cítím,“ říká a dodává, že pokud má pacient možnost ventilovat svou bolest, často sám dojde k smíření. Taková možnost je obzvlášť vítaná v aktuální situaci, kdy kvůli pandemii onemocnění COVID-19 platí dlouhodobý zákaz návštěv.

"Skládám obrovskou poklonu všem kaplanům, byla jsem u sv. Anny hospitalizovaná dva měsíce, nikdo z rodiny za mnou nemohl, měla jsem takovou úzkost, že si to neumíte představit. Sestra mě držela za ruku, povídaly jsme si o všem, vzpomínala jsem s ní na vnoučata, na náš domek a zahradu. Moc a moc děkuji a nezapomenu na ně," řekla Anna Nováková z Brna, která se po dlouhé hospitalizaci nedávno vrátila domů.

Kaplanky docházejí od října i na covidová oddělení. "Většina pacientů vidí svůj stav nadějně, ale jsou i pacienti, kteří vědí, že zemřou,“ říká sestra Františka. Kromě standardních covidových oddělení dochází i na anesteziologicko resuscitační kliniku k nejtěžším případům, tedy za lidmi na umělé plicní ventilaci a v umělém spánku. „Chodím se za nimi modlit, mluvím na ně nahlas, ale samozřejmě odezva od nich není žádná.“

Práce nemocniční kaplanky podle ní není pro každého, obdiv ke svému povolání ale skromně odmítá. „Když člověk prožívá hodně věcí osobně, tak ho to převálcuje. Různé osudy lidí je možné vnímat jenom z pohledu naděje a v mladším věku jsem měla co dělat, abych měla tu naději pro sebe, natož ji někomu přinášet,“ říká sestra, která do nemocniční pastorační služby vstoupila po svých čtyřicátých narozeninách. Hnacím motorem jsou pro ni pozitivní reakce pacientů, kteří se za ní v mnoha případech vracejí i po vyléčení. „V nemocnici jsme k dispozici pro kohokoliv, nejen pro nemocné,“ uzavírá sestra Františka Jana Majerčíková.