Exkluzivně pro Brňana: Brněnská šestnáctka

Pásmo krátkých filmů nemůže zklamat, říká umělecká ředitelka festivalu Marika Kupková.

  • Foto

    redakce

Legendární festival krátkých hraných filmů Brněnská šestnáctka (B16) patří k nejstarším filmovým festivalům u nás (funguje bez jediného přerušení již od roku 1960) a je jedním z nejstarších festivalů krátkého filmu na světě. Původní název odkazuje k šestnáctimilimetrovému filmu. Zatímco technologie se mění, festival zůstává. Co nabídne jubilejní 60. ročník, který se v Brně uskuteční od 9. do 12. října? Festival včera i dnes jsme probrali s jeho uměleckou ředitelkou Marikou Kupkovou a ředitelem festivalu Milanem Šimánkem.

Brněnská 16 vstupuje do šedesátého ročníku. Můžeme se krátce vrátit do historie? V čem byla v době svého vzniku výjimečná?
KUPKOVÁ: Festival byl z velké části spojen s fenoménem amatérského filmu. Tehdy se totiž člověk, který chtěl točit, ale nevystudoval filmovou školu a nepracoval v oboru, nemohl řadit mezi profesionály. Pokud měl touhu tvořit, musel působit ve spolcích amatérského filmu a fungovat v rámci umělecké zájmové činnosti. V ČR měl film hodně takových nadšenců, kteří věřili, že to má smysl, a filmu se věnovali, i když nevystudovali FAMU nebo nepracovali v Čs. státním filmu či na Barrandově.
ŠIMÁNEK: Brněnská 16 navíc fungovala samostatně i mimo oficiální festivaly a přehlídky, které byly organizované státem nebo stranou a dělily se na městská, krajská a státní kola. Do těchto přehlídek se už nedostaly snímky diskutabilní či jinak nevyhovující, protože neprošly. Brněnská 16 v tomto smyslu fungovala jako solitér, neboť přímo z laboratoří tvůrců už film putoval rovnou na festival. Navíc se B16 velmi brzy stala festivalem mezinárodním a nabízela filmy z celého světa. Představovala takový výtah přímo do světa filmu.

Můžeme zmínit nějaké tvůrce, kteří spadají do období před sametovou revolucí?
KUPKOVÁ: Jmen by byla obrovská spousta, ale i dnes v povědomí zůstávají např. Tomáš Vorel nebo Petr Marek. Oba dva se snažili v minulosti opakovaně dostat na FAMU, oba byli výjimečně talentovaní a výrazní, ovšem výrazní natolik, že je škola neakceptovala. Nicméně oba vytrvali a nakonec se v oboru prosadili. Než se tak stalo, byla právě B16 platformou, kde se podobní tvůrci mohli uplatnit. B16 vždy ponechávala filmařům více svobody a nebála se experimentů.
ŠIMÁNEK: B16 také od počátků FAMU nabízela studentské krátkometrážní filmy, které vznikaly na škole. Proto také řadu dnešních režisérů, i když málokdo u krátkých filmů zůstal, v počátcích kariéry B16 neminula.

Dřív se soutěžilo ve třech kategoriích: amatéři, profesionálové a studenti. Jak je to dnes?
KUPKOVÁ: K radikální změně došlo už v roce 2011, kdy jsme od kategorií upustili. I v samotné kinematografii začalo být obtížné určit, kdo je profesionál, kdo poloprofesionál, kdo amatér a zda je student zatím „jen“ student nebo už profesionál. Měřítkem přestaly být instituce, protože kategorie se začaly prolínat. Proto jsme také základní rozdělení zrušili a dnes existuje jedna hlavní cena a pak uděluje porota tvůrcům čestná uznání podle charakteru a kvality konkrétního filmu. Oceňujeme výjimečnost filmu buď v oblasti výrazových prostředků – za kameru či střih, nebo vyzdvihneme mimořádný autorský počin.
ŠIMÁNEK: Na mezinárodním poli navíc kategorie profesionál a amatér, jak jsme je vnímali u nás, nejsou vůbec definované. V zahraničí něco jako amatér, milovník filmu bez školy, ani neexistuje, ve světě je to nezávislý filmař. V komunikaci se světem bychom v těchto kategoriích neobstáli.

Jaká jsou měřítka pro výběr filmů do soutěže?
ŠIMÁNEK: Z přibližně tisícovky filmů vybereme do soutěže asi čtyřicet. Některé filmy přihlašují samotní autoři a některé si sami vybíráme z různých festivalů. Velký přehled máme o české a slovenské tvorbě, kde o zajímavých počinech víme první. Jedním z kritérií je samozřejmě délka, i když i krátké filmy jsou čím dál delší. V momentě, kdy se nenatáčí na pás, není tvůrce tak limitovaný, i když postprodukce o tolik levnější není. Sám vybírám filmy od roku 2012 a tenkrát jsem dvacetiminutový krátký film považoval za dlouhý. V současné době trvají filmy spíš půlhodinu a snímky dvacetiminutové patří k těm kratším. Pokud jde o úroveň, laťku si nastavujeme sami. Nejsme limitováni teritoriem ani tématem, ale jde nám o kvalitu. I když neexistuje něco jako objektivní filmová kritika, snažíme se vybrat skutečně to nejlepší. Velký důraz klademe na technickou kvalitu filmu a neustále hledáme něco nového, zajímavého a pestrého. Zároveň chceme zmapovat, kde všude krátký film existuje, i když v rámci uvedených měřítek. Už podruhé máme například na festivalu film z Nepálu, ale nabídneme také film z Indonésie. Zkrátka nechceme zůstat jednotvární.
KUPKOVÁ: V programu se snažíme pokrýt tři základní úrovně krátkého filmu. Krátký film má tradici a je specifický svou délkou, což znamená, že vypráví a funguje jinak než filmy celovečerní nebo seriály. Kromě mainstreamu je však pro nás důležité, že krátký film vzniká i v rámci jiných oborů – proniká také do vizuálního a výtvarného umění a věnují se mu lidé z výtvarných škol. Ti u nás také dostávají prostor. A pak jsou krátké filmy, které nespadají ani do jedné z kategorií, ale mají velkou autenticitu, silné téma nebo sdělení a já jsem ráda, že právě takové výjimky jsme schopni do přehlídky zařadit.

Dáváte prostor i animovanému filmu?
ŠIMÁNEK: Animace jsou už pár let součástí B16. Dnes se také těžko hledá hranice, co ještě není a už je animace. Zrovna letos máme v soutěži film, který vypadá jako dokument, ale používá jako filmový prostředek animaci.
KUPKOVÁ: My to sice nevnímáme, ale i v rámci hraných filmů se stal animovaný film královskou disciplínou. Objevuje se v celovečerních filmech běžně, proto ani na B16 není výjimkou. Rádi uvádíme i vizuálně zajímavé počiny.
ŠIMÁNEK: Experimentům a podobným solitérům dáváme prostor i v doprovodném programu. Otázkou času je, kdy zařadíme videoklipy. Ale věnujeme se i animacím v počítačových hrách, které ve hře fungují jako film, protože posouvají děj a jsou natočené filmovou metodou. Posouváme se stále dál.

Kdo je podle vás divák B16?
KUPKOVÁ: Rozhodně stojíme o fajnšmekry, protože se zaměřujeme i na věci, které v audiovizuální tvorbě vznikají mimo hlavní proud. Tím je B16 jedinečná. Na druhou stranu
nabízíme i krátké filmy, které jsou natolik zajímavé a atraktivní, že osloví i běžného diváka. Krátký film je tady od počátků kinematografie a klade na diváka jiné nároky než standardní celovečerní tvorba. Myslím, že pásmo krátkých filmů nemůže zklamat. Je malá pravděpodobnost, že by se v bloku filmů neobjevilo něco, co vás nechytne.
ŠIMÁNEK: Věříme, že fajnšmekry nezklameme, ale zároveň doufáme, že filmy se budou líbit i těm, kdo přijdou jednoduše do kina. Divák má šanci vidět pohromadě kolekci krátkých filmů z různých koutů světa, které nikde jinde a nikdy jindy neuvidí.

KUPKOVÁ: Krátký film svým způsobem odpovídá charakteru doby. Všichni spěcháme a stavit se do kina na chvíli s naším životním stylem trošku koresponduje. Takový „kinoprovoz“, jaký nabízí náš festival, má vlastně velký potenciál. Rádi bychom se do budoucna na takové platformě podíleli, protože o prostoru pro krátký film v běžné distribuci se hovoří už velmi dlouho.

Na co z programu byste rádi upozornili?
KUPKOVÁ: Kromě soutěže bychom rádi zmínili naše letošní téma Budoucnost. Nabídneme filmy, v nichž dáme divákům nahlédnout, jak se o budoucnosti uvažovalo v dobách minulých, zároveň předložíme i současné vize. Speciální pásmo nám na dané téma nachystal rakouský Sixpackfilm, se kterým spolupracujeme. Jeho kolekce odhalí, že za současnou klimatickou krizi může svým způsobem člověk sám.
ŠIMÁNEK: Diváci uvidí také Kybernetickou babičku, Ropáky Jana Svěráka, fanouškovské filmy ve stylu Star Treku nebo dokument ze šedesátých let, jak třídit odpad. Letos jsme také uspořádali národní soutěž Československá 16, kde nabídneme českou a slovenskou kinematografii. 

Kde všude se letos festival odehrává?
ŠIMÁNEK: Hrajeme v kině Art, v budově TIC na Radnické 4 v prostoru No Art, v sídle Alliance Francaise na Moravském náměstí a v Löw-Beer vile.
KUPKOVÁ: Lákadlem je z mého pohledu i fakt, že se festival, který vstupuje do šedesátého ročníku, objeví v kině, které slaví sto let. Kino Art nedávno prošlo rekonstrukcí a začíná se psát jeho novodobá historie. Vznikají nové přehlídky i festivaly, ale B16 je ideální příležitost, jak rozvíjet a inovovat tradici, aby zůstala současná a živá.

Zdroj: 
Brňan (RUP)