Exkluzivně pro Brňana: Michal Rezek

Ivermektin – snad nejdiskutovanější lék v této době. Pro mnoho lidí světlem na konci tunelu a přesto jeho užití rozděluje odbornou veřejnost na dvě názorově odlišné strany.

  • Foto

    FNUSA

Vůbec poprvé se k jeho užití loni se svým týmem odhodlal brněnský primář z Fakultní nemocnice u sv. Anny Michal Rezek. Sám v jeho účinek věří a pokud by v dnešní době již nebyl naočkovaný a onemocněl by covidem, ivermektin by si vzal. Zejména dokud nemáme žádnou lepší alternativu.

- Co Vás k tomu loni vedlo, jak jste vůbec na ivermektin přišel?

Jako všechny ostatní nemocnice jsme se tenkrát dostali do situace, že jsme v podstatě ze dne na den byli nuceni začít léčit pacienty s covidem. Tak jsme se přirozeně začali zajímat o všechna dostupná doporučení, která k léčbě tohoto onemocnění byla. A přitom jsme narazili na postupy od skupiny amerických lékařů, kde oni ivermektin zmiňovali jako lék, který doporučují prakticky ve všech stádiích té nemoci. Vzbudilo to u nás určitý zájem, a ačkoliv byl u nás ten lék neznámý, začali jsme se tím zaobírat. Začali jsme k tomu studovat zdroje, kdy byl použit, jaké to mělo výsledky, a pak jsme taky začali řešit, jakým způsobem ho tady můžeme začít používat.

- Předpokládám, že to nebylo jen Vaše rozhodnutí, ale celého lékařského týmu, jak se na to dívali kolegové?

Přirozeně pacienty neléčím sám, podílí se na tom více lékařů. My jsme to od začátku nebrali jako nějaký „experiment“, ten lék byl doporučen z několika míst a měl nějaký efekt. To bylo pro nás rozhodující. Za nás to byl lék, který měl nadějné výsledky, a to medicínské racionále odpovídalo, že by to mohlo mít smysl ho užívat.

- Zmínil jste 30 lidí, kterým byl ivermektin loni podán. Na základě jakého klíče jste jim tento lék podali?

V podstatě to bylo jednoduché. My jsme ten lék objednali, a když přišel, tak jsme začali s doporučeným dávkováním. Ve chvíli, kdy nám došel, tak jsme ho zase objednali a podávali dál. On ten mimořádný dovoz funguje tak trochu nespolehlivě, takže když byl dostupný a podařilo se nám ho sehnat, tak jsme ho lidem opět podávali.  Využívali jsme ho řekněme u všech lidí, kde jsme neviděli nějaký problém, to znamená, kde nebyla nějaká výrazná laboratorní anomálie nebo jiná nemoc, která by jaksi bránila v jeho podání, nebo kdy už byli ti pacienti ve stavu, kdy nemělo smysl to nasazovat. Nebylo to tak, že by to dostal jeden pacient za druhým, který je pozitivní, prostě tam kde jsme viděli, že léčíme dominantně covid-19 a oni nemají žádnou jinou nemoc, která by bránila jeho užití, tam jsme ho podali. Moc jsme to neselektovali…

- Mohl byste popsat, jak ke zlepšení došlo a jak rychle? Případně, jaké bylo dávkování?

Ono je to jedna z těch věcí, které by chtěl každý slyšet, že my podáme lék a pacient se zázračně zlepší a do druhého dne je zdráv a odchází domů, jenomže tak to nefunguje. My jsme to používali v kombinaci s tou další léčbou, to znamená, že jsme to doplnili do toho spektra těch léků, které běžně používáme, a řekl bych, že s pokročilostí toho onemocnění je ten efekt méně výrazný a já taky nemůžu tvrdit, že ten lék zabírá úplně u každého. Respektive čas od času i teď vidíme, že u někoho ta nemoc třeba postupuje, a i když podáme tento lék, tak se někteří pacienti dále zhoršují. Ale viděli jsme, že pokud přicházejí s teplotami, tak náš dojem je z toho, že se rychleji zbaví projevů obecné virózy. Funguje to u lidí, kterým to lékař předepíše v časnějších stádiích, tedy ambulantně. A v celkovém součtu pacientů, když jsme se zaobírali těmi základními body, tedy kolik pacientů nám přežije v léčené skupině, tak výsledky byly o něco lepší, než je náš obvyklý průměr, což ale není nic stoprocentního, co by určovalo účinnost toho léku. To se vlastně potvrdí v momentě, kdy budeme mít v ruce klinickou studii. Stále máme malé číslo, abychom spolehlivě řekli, že ten lék je báječný a funguje. Pro nás to bylo jakési povzbuzení, že v léčení můžeme pokračovat, v kontextu toho, že jsme nepozorovali nějaké nežádoucí účinky, které bychom tomuto léku dokázali přisoudit. Stále si stojím za tím, že výsledky pozitivní jsou a my jsme si řekli, že není důvod v té léčbě nepokračovat a snažíme se získat tu zkušenost u více pacientů. A máme prostě pocit, že to má SMYSL.

A k tomu dávkování?

V léčbě se používají dávky běžné nebo podobné, tak jak v těch indikacích, na parazitární nemoci, jenom u těchto se dávka podává třeba jen jednou a po týdnu, tady se to podává ob den dvakrát nebo třikrát. Rozhodně musím popřít některé výroky o stonásobných dávkách, tak to není. Celé to vzniklo tak, že v jedné z těch studií, která s ivermektinem proběhla, a která byla realizována v Austrálii – tak ona prokázala, že ivermektin zabrání množení virů na buněčných kulturách. To znamená v laboratorních podmínkách, říká se tomu in-vitro a tam opravdu koncentrace, která tomu zabránila,  byla spočítána jako stonásobná, než kterou dosáhne lék, když se podává v těch běžných dávkách při antiparazitálním onemocnění. Takže ve studii bylo tenkrát komentováno, že takové koncentrace nejsme v těle pacienta schopni dosáhnout. Je běžné, že lék normálně funguje v laboratorních podmínkách, ale neznamená to, že potřebujeme dosáhnout stejných koncentrací, když ho podáváme v léčebných podmínkách. A nikdy jsem nezaznamenal, že by se někdo snažil v léčbě při použití ivermektinu dosáhnout takovýchto koncentrací. 

- V médiích se objevilo poměrně hodně spekulací o tomto léků a pochopitelně i různých „odborných“ názorů. Jak je vnímáte a co Vy sám, vzal byste si ivermektin?

Jasně, vzal. Ale musím říct, že já už jsem skupina, která je po vakcinaci a tak nějak podvědomě by mě mohlo být řečeno, že jsem pravděpodobně minimálně ohrožen nemocí covid-19 a že jsem v tom lehce neobjektivní. Ale stále říkám, že bych ho dal svým nejbližším, svým známým… Moje maminka ještě stále není po vakcinaci, a kdyby teď byla nemocná, tak bych jí ho určitě dal. A snažil bych se ho podat co nejdříve, v tom časném stádiu. A to je to podstatné, pokud se tento lék podá ambulantně, když se ten člověk ještě nedostal do nemocnice, tak bych řekl, že u velké většiny bude efekt markantnější. Ono je tomu vytýkáno, že to může být placebo efekt, že je to lék, který má jakousi gloriolu a hodně se o něm mluví a lidé tomu věří. Moje či naše klinická zkušenost je taková, že v těch časnějších stádiích je ten efekt lepší a také to potvrzují některé ty již provedené studie, že nejvýraznější je jeho efekt  antivirotický a to znamená podat ho v časném stádiu.

- U veřejnosti se strhlo jakési „ivermektinové šílenství“, v dobrém slova smyslu řečeno. Ptají se po něm v lékárnách, chtějí ho mít doma. Co byste jim vzkázal, má to vůbec smysl si ho „sám aplikovat“?

Tak uznávají to některé lékařské skupiny, které ivermektin podporují a oni vlastně doporučují i preventivní podání, třeba po kontaktu s pozitivním člověkem nebo ve velmi časném stádiu. To znamená, že pokud zjistíte, že máte příznaky, nemusíte ani čekat na pozitivitu. Zkoušel se i v profylaktickém podání, že ho lékaři v Argentině používali preventivně každých 14 dní a oni to reportovali tak, že ti, kteří ho užívali, tak se nenakazili, kdežto ta část jiná v nemocnici měla asi 40% postupnou pozitivitu. Údaje ze světa jsou různé a nemyslím si, že by to bylo nesmyslné. V podmínkách České republiky, kdy je tady i velký negativní hlas, tak to v současné době není ani možné – předepisovat ho jen tak. Mohu to udělat pouze za určitých podmínek, pacient musí podepsat informovaný souhlas o tom, že to není oficiální lék, není registrovaný v ČR nebo ji má jen dočasnou… je tam více administrace, než abych jej mohl psát pacientům po hrstech, aby jej měli doma v zásobě.

- Co říkáte argumentaci Evropské lékové agentury (EMA) o tom, že ivermektin pro pacienty v Česku nedoporučuje? Předpokládám, že jej budete užívat dál…

Já jsem nezaznamenal, že by z toho vyznělo, že nedoporučují podání léku konkretně v ČR, oni tam naopak konstatují v závěru, že vlastně v současné době je lék dočasně schválen pro použití v ČR a na Slovensku a nemyslím si, že je to reakce na toto schválení nebo snaha to  změnit. Ale jejich obecné stanovisko je, že doporučují lék používat pouze v podmínkách klinických studií, protože zatím nemáme jasná data z velkých klinických studií, které by umožnili širší použití – to je v podstatě obecný názor, který zastává nemalá část odborné veřejnosti. Můj názor je takový, že pokud nemáme žádnou lepší alternativu a ten lék zatím v některých studiích pozitivní účinek prokázal ( byť  jsou k těm studiím různé výhrady), tak je vhodné ten lék v léčbě používat

- Řada veterinárních lékařů zmiňuje, že i u nich je velká poptávka po tomto léku, doporučil byste přikoupit veterinární přípravek?

No, nedoporučil bych to. Naopak bych právě z těchto důvodů byl rád, kdyby byl tento lék dostupnější ambulantně, než jak je tomu nyní. Vyhnuli bychom se právě těmto situacím… Vím, že spousta lidí veterinární provedení užilo, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Naštěstí nevím o tom, že by někdo reportoval nějaké problémy, ale pokud by si někdo špatně nadávkoval užití, tak ten problém být pochopitelně může. Za mě, myslím si, že v 21. století by neměli být pacienti dohnáni k tomu, aby užívali veterinární léky. Lidé by měli mít možnost jej dostat ambulantně nebo na předpis od svého lékaře, ale to je zatím poměrně složité administrativně a reálně se děje málo a pro mnoho lidí komplikovaně, což je škoda.

- Jak to aktuálně vypadá ve Vaší nemocnici, kolik pacientů momentálně dostává při léčbě covidu ivermektin a jaké jsou výsledky? Změnil se přístup lékařů ke covidu, přeci jen je to rok, co svádíte tento nelehký boj….

U nás v nemocnici je covidových oddělení hodně a využití ivermektinu je různé. Tak jak je to v celé ČR, tak ne všichni lékaři jsou o jeho účincích přesvědčeni, což já nepovažuji za nějakou chybu, my ho zatím vnímáme pozitivně a blížíme se tomu, že máme asi 100 pacientů, kteří ten lék dostali a budeme se snažit spočítat nějaký jednoznačný výsledek, který by mohl být v co nejbližší době odprezentován.

- Závěrem, máte v této době vůbec čas na sebe, rodinu nebo nějakého koníčka?

(úsměv)… to je relativní. Samozřejmě, že si dokážu představit, že bych měl volného času víc, moje žena si dokáže představit, že bych ho měl mít DALEKO víc a trávit ho jinak než prací nebo s telefonem v ruce, ale zatím je situace taková, že se nad tím asi ani nijak nezamýšlím, jestli ho mám málo nebo jestli vůbec, prostě tak to je. Všichni jsou touto dobou nějak omezeni, nikam moc jezdit nemůžeme, takže člověk se věnuje tomu, co je potřeba. Ale ano, snažím se trochu sportovat, jdu si zaběhat, ale jinak se snažím fungovat asi tak jako teď všichni.

Fotogalerie: