Do práce v Charitě se Oldřich Haičman zapojil hned po revoluci a brněnskou pobočku dokonce začal budovat. Ředitelem Diecézní charity Brno je přes čtvrt století. Ač má Charita v ČR už letitou praxi, tornádo na Hodonínsku bylo úplně novou výzvou, jak lidem postiženým katastrofou pomoci. Charita reagovala skvěle a ještě v týž večer vyhlásila sbírku na pomoc potřebným.

Kdy jste dostali první signál, že situace na jižní Moravě je opravdu vážná?

Volali mi lidé z místa, protože v těchto oblastech naše Charita dlouhodobě působí. Provádíme zde sociální a zdravotní služby, pečovatelskou i ošetřovatelskou službu a další činnosti. Ještě večer jsem se dozvěděl, že se obcemi prohnalo tornádo a výsledek je opravdu děsivý. Hned se nedalo říci, jak můžeme pomáhat, ale otázka zněla, jestli pomoci můžeme. A první možností jsou vždy finance. Proto jsme také hned ve čtvrtek večer vyhlásili finanční sbírku a přibližně do dvaceti minut, asi kolem desáté večer, jsem žádal o její zveřejnění na Č24. Ostatní média tuto informaci okamžitě přebírala. Tak se rozjela mediální smršť, která kulminovala během pátku, a dosud trvá. Dostal jsem report z médií, že za první čtyři dny po katastrofě jsme zaznamenali přes pětistovku mediálních odkazů, týkajících se našeho konta. Velký počet sdílení – přes tři a půl tisíce – jsme měli také z našeho facebooku.

Jak vlastně takové konto raketovou rychlostí vznikne?

Humanitární sbírku máme předem zaregistrovanou. Humanitární činnosti provádíme dlouhodobě, takže jsme ji využívali i dříve. V daný okamžik je potřeba sbírku jen uvolnit a přidělit jí variabilní symbol, aby se finance využily na konkrétní účel. Jde o sbírkové konto, které je registrováno na Jihomoravském kraji, a platí pro něj přísná pravidla, ať už jde o jeho zveřejňování či vyúčtovávání.

Lidé začali ochotně přispívat – máte podobnou zkušenost z minulosti?

Za čtyři dny se na kontě ocitlo asi 197 milionů, což je opravdu úplně neskutečné číslo. Tempo, kterým sbírka roste, jsem v životě nezažil. Pomáhali jsme při povodních v roce 1997 nebo 2002 a tehdy se také podařilo vybrat slušnou částku – asi 60 milionů, což bylo v té době také dost peněz, ale s rychlostí, jak teď peníze přibývají, se to nedá srovnat.

Má cenu přispět i „pouhou“ stovkou?

Určitě. Každá koruna pomáhá. Další možností jsou DMS zprávy, které lze nastavit jako trvalé – a částka se vám odečítá každý měsíc, pokud chcete pomáhat dlouhodoběji.

Lze nasbírané peníze okamžitě použít?

Na místě jsme udělali první sociální šetření hned o víkendu, kdy jsme spíše mapovali prvotní potřeby zasažených obyvatel a obydlí. Důležitá je v první fázi akutní pomoc – lidé potřebovali potraviny, hygienické balíčky, elektrocentrály, což jsme rozváželi od neděle. Dá se říci, že v současné chvíli je materiální a humanitární pomoci dostatek. Teď se soustředíme na nářadí a stavební materiál. Zrovna po víkendu se nám podařilo sehnat kamion střešních latí. Meteorologové hlásí bouřky, proto je potřeba v první řadě poškozená obydlí především zakrýt, alespoň dočasně. Sháníme fólie na střechy a latě, kterými se dají přibít, aby nevznikala ještě větší škoda.

Opět na místo jsme se vydali s našimi týmy ve čtvrtek, abychom podnikli další šetření. Postižené lokality známe, takže jsme se při druhém šetření zaměřili na objekty, které je třeba opravit. A po neděli bychom už mohli rozdávat na základě darovací smlouvy podle stavu nemovitosti první finanční částky od 50 do 200 tisíc korun a posílat je lidem na účet.

Znamená to, že i tentokrát Charita nabízí konkrétní pomoc konkrétním lidem?

Ano, přesně tak. A protože jsme Charita, chceme se prioritně soustředit na lidi sociálně znevýhodněné, což jsou senioři, samoživitelé nebo lidé se zdravotním postižením, ale zaměříme se i na vícečlenné rodiny a další sociální skupiny.

Na místě jsou potřeba řemeslníci – můžete pomoci finančně i v tomto směru?

Ano. Zrovna po povodních se nám osvědčilo, že řemeslník přinesl fakturu za dané práce a my jsme byli schopni ji proplatit. V kraji, postiženém tornádem, žijí šikovní lidé, kteří spoustu věcí zvládnou svépomocí, tak jsme připraveni jim proplácet částky, které prokáží, že vynaložili.

Řešíte, zda oběti tornáda měli nebo neměli pojištěný dům?

Teď to nejsme schopni zjistit, navíc řada lidí nemá ani potřebné doklady. To ponecháme na další fázi. Chceme, aby se naše týmy na místo několikrát, třeba i pětkrát vrátili. Např. je vyšleme do obcí opět za čtrnáct dní, aby mohli zjistit, jaký je stav, jak se peníze podařilo proinvestovat, případně přidělíme další částku. Tehdy budeme zjišťovat, jestli lidé dosáhli na další finance – od pojišťovny, od státu a podobně. Je to náš systém, který jsme praktikovali i při povodních.

V čem se situace od povodní liší?

Přiznám se, že konkrétně tornádo je pro nás první zkušenost. U povodní jsme byli od roku 1997, nechyběli jsme v roce 2002 a 2009 ani v dalších letech – jako Charita jsme vždy pomáhali. Teď je situace trošku jiná – při povodních voda domy vyplavila a dlouho se čekalo, než vyschnou. Bylo tedy více času situaci posoudit a peníze efektivně rozdělovat. Teď lidé potřebují finance hned, protože už o víkendu začali domy opravovat. Tady je důležitá okamžitá pomoc.

Které práce jsou teď nepotřebnější?

Určitě jde v první řadě o provizorní zakrytí nemovitostí. Také stále není dokončen průzkum statika, který se do konkrétních míst vrací. Ještě kompletně nevíme, který dům zůstane.

Jak je to se stavebním materiálem?

Teď v místě vůbec není. Všechny markety s potřebami pro dům a zahradu jsou v okolí úplně vykoupené. Něco vozíme z Brna, něco i z Prahy. Stahujeme materiál z celé republiky. Za chvíli budeme potřebovat architekty, stavební firmy – ale tam už bude koordinace spíš na obcích a samosprávách.

Komunikujete i s lidmi, kteří jsou ochotni zapůjčit např. těžkou techniku?

Ano, i s nimi jednáme. Vlna pomoci je opravdu obrovská. Spíš je ale odkazujeme na koordinátory v každé obci, pověřené Jihomoravským krajem, kteří znají krizovou situaci. My máme na každém místě svého člověka, který má na starosti humanitární činnosti. Obce i starosty dobře známe, protože v postižených oblastech fungujeme dlouhodobě jako Charita. I koordinátoři v místech jsou „naši“ lidé, např. pracovníci pečovatelské služby.

Obce budou potřebovat dlouhodobou pomoc – jak dlouho necháte účet otevřený?

Máme ho zřízený na dobu neurčitou, takže máme neomezenou možnost pomáhat. Dřív mohly být sbírky vyhlášené na tři roky, což se zvlášť v případě povodní dost komplikovalo a my museli peníze vyčerpat, ale teď je naštěstí situace jiná. U povodní šlo o problém dlouhodobější, nevěděli jsme, co s opravenými domy udělá zima. Teď by podobné problémy neměly nastat. Předpokládám, že dárci budou moci přispívat ještě rok nebo dva. A věřím, že do Vánoc by někteří lidé mohli být už znovu ve svém. Složitější to bude v případech, kdy se budou muset stavět nové domy.

Má Charita v uvolňování peněz výhody ve srovnání s jinými sbírkami?

Máme velkou výhodu, že jsme v místě. Řekl bych, že ve srovnání s jinými obdobnými organizacemi má Charita nejhustší síť po celé republice. Když byly povodně v Čechách nebo na Moravě, tak jsme byli schopni pomáhat přímo v zasažené oblasti. Máme celkem přes 300 Charit a více než 8 000 zaměstnanců. Velmi důležité a prospěšné je, že téměř všude máme své lidi, kteří dobře znají místní situaci. Díky tomu mohou začít okamžitě pomáhat. Stejně tak mi v kanceláři drnčí telefony od kolegů z celé republiky, kteří se ptají, co potřebujeme a s čím nám mohou pomoci. Vlna solidarity je obrovská.

Kolik jste toho za poslední týden naspal?

To nevím, to si vůbec netroufám odhadnout, ale moc to nebude. A když si jdu lehnout, tak se mi honí hlavou myšlenky, co jsem zapomněl a co by se ještě dalo udělat nebo zlepšit.

Co byste poradil dobrovolníkům, aby se situace paradoxně nekomplikovala?

Dá se očekávat, že teď o prodlouženém víkendu bude hodně zájemců. Koordinace v tomto směru je zatím poměrně složitá. Každopádně dobrovolníci mohou přijet, ale nesmí blokovat příjezdové cesty. Už existují odstavná parkoviště. My využíváme místní dobrovolníky z Charity v Hodoníně a v Břeclavi – ti nemají požadavky na ubytování ani na stravu – a každý den dojíždějí z domu. Je jich asi padesátka denně. Pro další zájemce, třeba z Brna, máme databázi, díky níž poradíme, kam se mohou hlásit. Pomoc nám nabízí např. Masarykova univerzita. Všem říkáme, že dobrovolníky rádi přijmeme, ale má to své podmínky. Na místo se musí dopravit sami, musí si zajistit nocleh, případně stan, vzít si své nářadí, pracovní oblečení i jídlo. Zatím není možné se o dobrovolníky postarat s plnou penzí. Pokud jsou sami vybavení a mají zajištěné ubytování, určitě je neodmítneme. Teď využíváme dobrovolníky převážně na rozvážení nářadí a materiální pomoci. Potravin je v současné době v centrech obcí dostatek. Ovšem lidé, kteří pracují od rána do večera na obnově domu, většinou nemají ani čas si pro jídlo zajít, tak jim ho rozvážíme.

Co už se podařilo vyřešit?

Na místě jsou cisterny, takže je dostatek vody, není třeba dál nakupovat balenou. Stejně tak už většinou funguje elektřina, protože se podařilo obnovit její dodávky. V první fázi jsme vozili čelovky, lucerny, powerbanky, prodlužovací šňůry. Teď je prioritou stavební materiál a potřeba dostat všechny domy zatím alespoň pod provizorní střechu.