Oční lékaři už dnes mohou využívat a také využívají programy založené na neuronových sítích (AI), které jim pomáhají s diagnostikou očních vad. Podle Lenky Lhotské z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT už některé programy získaly certifikaci jako zdravotnický prostředek a další jsou ve fázi klinického testování. Dokážou udělat i práci, kterou by lékař nikdy nezvládl, řekla v pátek Lhotská na přednášce na brněnském veletrhu Opta.
Programy využívané očními lékaři jsou obvykle vytrénované na základě obrazových dat. Podle Lhotské je potřeba ty opravdu dobré a použitelné trénovat na tisících, ale ještě lépe na desetitisících snímků. „Algoritmy umělé inteligence pak ze snímků očního pozadí či rohovky mohou dopočítávat další parametry, dokážou zdůraznit, co je na snímku důležité. Když takový systém funguje správně, prohlédne ke každé diagnóze spoustu snímků, které by lékař nikdy manuálně neprohlédl. Program to udělá a vybere ty nejpodobnější řešenému případu a detekuje místo, kde se může nacházet nějaký patologický jev a na který je třeba se zaměřit,“ popsala možnosti umělé inteligence Lhotská.
Lhotská však zdůraznila, že rozhodnutí je stále na lékaři a software mu pouze pomáhá s diagnostikou a rozhodováním
Zároveň se může vylepšovat, protože pracuje se stále dalšími novými snímky. Rizikem je vždy kvalita modelu a to, jak je natrénovaný. V medicíně je to podle Lhotské obzvláště důležité. „Pokud by program nebyl natrénovaný ideálně, je to rychlá cesta k problémům,“ doplnila.
Zmínila také telemedicínu, kterou oční lékaři proti některým lékařům v jiných oborech zatím využívají méně. „Nicméně jedná se o velmi efektivní nástroj. Dnes už lze díky předsádkám a nástavcům na telefon získat velmi kvalitní obrázky a udělat základní diagnostiku,“ řekla Lhotská. Obavy, že už se člověk nebude setkávat s lékařem a povídat si s ním, jsou podle ní liché. „Když se to dobře uchopí, může to být naopak,“ řekla Lhotská. Jednodušší případy je možné vyřídit díky umělé inteligenci a telemedicíně rychleji, lékař nemusí dělat automatizovanou činnost, a díky tomu pak bude mít čas si s pacientem, jehož stav to vyžaduje, povídat. Jsou případy, kdy je potřeba k diagnostice, aby něco řekl vyšetřovaný pacient. Ne ve všech případech diagnostické přístroje odhalí příčiny potíží.
