Když lidé procházejí kolem lahůdkářství vedle blanenské radnice na náměstí Svobody v centru města, mnohé z nich v prosklené výloze zaujmou hned tři poměrně velké modely lodí. Ty patří do vlastnoručně vyrobené sbírky Pavla Urbana a jejich představení veřejnosti zařídil nositel Ceny města Blanska v oblasti kultury Pavel Svoboda, který vlastní galerii a pořádá různé kulturní akce a vzdělávací zájezdy.

„Lodičky jsem začal dělat ze dřeva a kůry už jako kluk odmalička. Bavilo mě to a tak jsem sháněl první plánky lodí. A baví mě to pořád. Když někam přijedu k vodě, tak hned hledám přístav a lodě, protože to mám v sobě,“ svěřil se zpravodajskému portálu BRŇAN modelář.

Jako vyučený nástrojář si později doplnil vzdělání na tehdejší večerní průmyslovce. „Práce na modelech mě strašně baví. Moc vybavení na to nemám, jen soustruh a různé nářadí a pomáhá mi i kamarád, který má malou frézu,“ říká Pavel Urban a ve svém bytě v 11. patře paneláku ukazuje různé šroubováčky, kleště, pájku a další nástroje, bez kterých by se neobešel.

A ze zásuvek stolu v obývacím pokoji proměněném na modelářskou dílnu vytahuje miniaturní čirá plastová lodní okýnka a další dílky, které mu zase udělají kamarádi, co pracují na NC strojích. „Teď už se ale snažím stavět větší lodě, na nichž jsou i větší detaily,“ upřesnil Urban.

Svůj první funkční model remorkéru Jan Neruda vyrobil jako školák. Malé plavidlo poháněl motorek Igra, napájený plochou baterií. „Balzu, překližku a lišty jsem si tenkrát jezdil kupovat do Brna, kam mě doprovázela maminka,“ usmívá se penzista.

Postupně stavěl větší a větší lodě a teď v sedmdesáti letech se dopracoval až k modelům, jejichž délka dosahuje bezmála dvou metrů. „Když se mi nějaká loď líbí a chytne, tak se snažím sehnat co nejvíc podkladů a plánků. Mám totiž rád přesnou práci,“ zdůraznil Urban.

Vstane od pracovního stolu a ukazuje skoro 190 centimetrů dlouhý model ruské lodě Admirál Ušakov v měřítku 1:50. Skutečné plavidlo bylo podle modeláře spuštěno na vodu už v roce 1899 a se dvěma dalšími loděmi bojovalo v roce 1905 v bitvě u Cušimy, kde je Japonci potopili a zbylá dvě plavidla zajali, internovali a zapojili do vlastního námořnictva.

„Tenhle model má stejně jako moje další lodě funkční motory, ale na vodě byl jen krátce, protože jsem neměl dostatek olova na zátěž. Ve výloze pak mám vystavený remorkér. Ten je docela těžké vůbec dostat k vodě, protože mám menší auto. Modely mám proto rozkládací: trup je rozdělený na poloviny, které u vody spojím, dám je na hladinu, dovnitř dám závaží a teprve pak na trup umístím palubní nástavbu,“ vysvětlil modelář.

Kromě ruské lodi má doma vystavený i rybářský kutr Neptun, vyráběný v letech 1950 až 1955 ve východním Německu v sérii asi 80 kusů. Tato plavidla pak brázdila hladinu třeba v Bulharsku či Rumunsku. Na palubě modelu Pavel Urban ukazuje i věrné zmenšené kopie rybářských sítí a dalšího zařízení na lov ryb, včetně jeřábu, košů a dřevěných rámů.

A vedle na pohovce leží rozdělaný trup britské bitevní lodi Barham třídy Queen Elizabeth z roku 1916. Na každém modelu pracuje Pavel Urban 4 až 5 hodin denně, někdy i víc a než je hotový, trvá to třeba rok, což představuje víc než tisíc hodin práce. Trupy staví z balzy a překližky, dovnitř nanese epoxid a zvnějšku dá laminovací látku. Pak se brousí a tmelí, a nakonec se loď lakuje různými barvami ve spreji.

„Nástavby dělám z laminátu, který se už nemusí tmelit a ve vlhku se nekroutí jako překližka. Poměrně složitá je třeba výroba zábradlí, na které si musím vyrobit lišty a pak spájet drátek, což je při počtu třeba 800 sloupků velmi pracné. Hliníkové komíny pak ohýbám přes šablony z překližky,“ popsal stavbu modelu Urban.

A jako zajímavost doplnil, že lodní lana na Admirálu Ušakovovi i dalších plavidlech vyrábí z prvorepublikového provázku, který prý namočí do čaje nebo šelaku, aby nepouštěl chlupy.

Celkem už postavil tucet lodí. A několik modelů dělal i pro bývalého zubaře, který sloužil na francouzské letadlové lodi.

„Když šel do penze, koupil si v Monaku skleník a chtěl si z něj udělat muzeum. Zprostředkoval to můj kamarád z Prahy, který jel do Francie a vrátil se s několika plánky. Podle nich jsem pak na zakázku stavěl lodě, takže mám pět nebo šest modelů vystavených v muzeu v Monaku,“ usmívá se blanenský modelář, který je však skromný a dodává, že k vystavení modelů v centru Blanska ho Pavel Svoboda přemluvil.

Se svými modely jezdí na vodě třeba v Boskovicích při zářijovém uzavírání koupaliště a na setkání modelářů na rybníku ve Vilémovicích.

„Ale třeba torpédový člun vystavený ve výloze na vodě ještě nebyl. Takže se těším, až ho vezmu, dám do něj baterie a budu s ním jezdit,“ řekl Urban, který modely na vodě ovládá pomocí vysílačky s joysticky. Výhodou tohoto ovladače podle něj je, že pracuje s frekvencí, která neruší ostatní modeláře, když se jich u vody sejde třeba pět nebo šest.