Archeologové našli v Hvězdové ulici v Brně pravěký hrob

Řekla to vedoucí výzkumu ze společnosti Archaia Brno Michala Přibylová.

"Osídlení z doby bronzové není v Zábrdovicích ojedinělé, známe ho již z výzkumů pod dnešní Fakultní dětskou nemocnicí, na ulicích Spolková, Příkop, Bratislavské i Cejlu," uvedla Přibylová.

V místě výstavby v Hvězdové číslo 5 archeologové podle ní našli obilní jámy a jednu hrobovou jámu s pohřbeným mužem. Objevení hrobu v těchto místech neočekávali, protože výplň hrobové jámy splývala s výplní jedné ze zásobních jam. Z lidské kostry antropologové vyčetli, že šlo o muže, který se dožil 40 až 60 let a měřil asi 174 centimetrů.

"Antropologické zkoumání se soustředilo na události, které se mohou v kosterních pozůstatcích během života otisknout. Zaměřilo se na hledání zlomenin, například na předloktí, které by nasvědčovaly násilí či obraně, žádné ale neodhalilo. Skelet nebyl postižen ani anomáliemi způsobenými špatnou výživou v dětství, jako jsou křivice, hypoplazie zubní skloviny a podobně," popsala archeoložka.

Zemřelý byl pochován v poloze na pravém boku se skrčenýma nohama a rukama pravděpodobně původně složenýma v klíně. "S hrudní částí skeletu bylo posmrtně manipulováno, pravděpodobně hlodavci či vykradači hrobů. Vykrádání hrobů bylo pro dobu bronzovou typické. Kolem krku se nacházelo několik ulitek páskovek. Do klína byla mrtvému položena malá keramická nádobka, špatně vypálená, nepravidelného tvaru a se dvěma horizontálními  protilehlými oušky. Na pravém předloktí ležela štípaná industrie, zatím blíže neurčená. U nohou zemřelého ležela keramická mísa se zvířecí lopatkou, keramický hrnek s uchem, v němž byl vložen ještě keramický koflík s leštěným povrchem, a kostěné šídlo," popsala výbavu hrobu Přibylová. Právě podle keramiky datovali archeologové hrob do doby únětické kultury, tedy do doby 2300 až 1700 let před naším letopočtem.

Dalším nálezem v Hvězdové ulici byly zásobní jámy, které sloužily v pravěku k dlouhodobému uskladnění obilí. Pro správné zabezpečení osiva bylo potřeba, aby se k do jámy nedostala vlhkost a kyslík. "Hrdlo jámy muselo být důkladně zapečetěno. V pravěku jsou doložené ucpávky hlínou, slámou a popelem. Uzavřené obilí pak 'dýchá' a kyslík přítomný v jámě se postupně přemění na oxid uhličitý, čímž vytvoří hermeticky uzavřenou atmosféru, která obilí nedovolí naklíčit. Takto uskladněné zásoby obilí mohou bez zásahu vydržet až několik desítek let," uvedla archeoložka. Z nalezených zásobních jam podle archeologů zřejmě čtyři sloužily jako obilnice, další dvě byly zahloubené pouze mělce a zřejmě sloužily k uskladnění menšího množství potravin na kratší dobu