Brňané si už zvykli na to, že standardní výkopové práce přinášejí často překvapení. Po objevu osady Kamenný mlýn při průzkumu stavby Velkého městského okruhu (VMO) Žabovřeská tentokrát stavbaři při práci na projektu Tramvaj Plotní narazili na historickou studnu, která je ve Svatopetrské ulici před domem číslo 18 v brněnském Komárově. Původní zdroj vody zůstane odkrytý a zasazený do okolí.

„Historická studna kruhového tvaru o průměru tři metry je sedm a půl metru hluboká, a kromě vody v ní zůstaly staré traverzy, které držely čerpací systém. Původně ji překrýval železobetonový poklop, jehož nalezením dělníci odhalili další kousek brněnské historie,“ upřesnila Zdeňka Obalilová z tiskového odboru magistrátu. 

Studna zůstane odkrytá a začlení se do okolního prostoru jako připomínka nedávné historie. Část nad terénem bude vyvedena na úroveň stoleté vody z roku 1845 a pojatá jako výtvarné dílo s vnitřním nasvícením. „Ústí studny zhotoví umělecký kovář Pavel Tasovský a bude připomínat povodí tří řek Svratky, Svitavy a Ponávky, které se územím prolínají. Dějiny místa i samotného vodního zdroje pak lidem přiblíží informační tabule,“ uvedli představitelé města na svém webu. 

Komárov byl v devatenáctém století pulzující předměstskou obcí Brna, ve které průmysl postupně nabíral převahu nad zemědělstvím. „Vznikalo mnoho nových továren zabývajících se například  chemickou výrobou, která produkovala přípravky pro brněnské vlnařství, a textilní výrobou,“ vysvětlila Obalilová. Rok 1853 pak byl podle ní přelomový pro továrnu na svíčky Butschek et Comp., do níž přistoupil jako věřitel a společník Ferdinand Semmler. Po smrti Butschka závod pokračoval již pod názvem K. k. priv. Brünner Stearin-Kerzen et Seifen- Fabrik F. Semmler et H. Frenzel. Výroba se rozrostla na stearinové svíčky, mýdla, glycerin a kyselinu olejovou. Právě tehdy studnu vykopali, aby sloužila jako vodní zdroj pro všechny objekty továrny, do níž například vedla i vlečka c. k. železniční dráhy.

"V roce 1890 továrna vyhořela, ale na obnovu se dlouho nečekalo a chemičku znovu postavili podle tehdejších nejnovějších technických parametrů,“ dodala Obalilová. V době největšího rozmachu se podnik stal největší fabrikou tohoto druhu v rakousko-uherské monarchii a vyvážel svíčky a mýdla do všech jejích koutů. Bohužel první světová válka znamenala nedostatek surovin i pracovníků, kteří
coby vojáci putovali na frontu. V roce 1915 se pak výroba definitivně zastavila.