Na stránkách TIC, věnovaných brněnskému podzemí, se píše: „Zážitek jako z jiného světa dávno zaniklých civilizací či počítačových her můžete nově zažít již ve dvou zpřístupněných cihlových vodojemech.“ Řeč je o vodojemech na  Žlutém kopci, které právě dnes přivítají své první návštěvníky. Na jejich zpřístupnění veřejnosti se podílel architekt David Prudík, který má za sebou rekonstrukce historických objektů, práce ve veřejném prostoru i realizace interiérů. V rozhovoru odhalujeme, v čem byly právě vodojemy ojedinělé.

Jaká je historie vodojemů na Žlutém kopci?

V 19. století se Brno rozhodlo realizovat nový vodovod. Město se rozšířilo a stávající vodní systémy přestaly dostačovat. Nový vodovod měl město zásobovat čištěnou a filtrovanou říční vodou z Kamenného mlýna na řece Svratce. Na stavbu nového vodovodu byla vyhlášena veřejná soutěž, jíž se zúčastnily čtyři výhradně zahraniční firmy. Vítězem se v roce 1869 stal londýnský podnikatel Thomas Docwra. Nejprve byly pod vedením inženýra Johna Glynna postaveny vodojemy na Špilberku, které dnes známe jako Chrám kamene, a nad Mendlovým náměstím. Vzhledem k tomu, že vodojem nad Mendlovým náměstím netěsnil a nebylo možné jej dočerpat, hledalo se na stejné vrstevnici místo pro vodojem nový. Vznikl už bez inženýra Glynna při ulici Tvrdého, tehdy ještě Lipové, a dnes mu říkáme vodojem č. 1. Byl navržen neznámým projektantem a podle charakteru stavby se usuzuje, že šlo nejspíš o architekta londýnského.

Dva vodojemy, které se nyní otevírají široké veřejnosti, jsou z 19. století – jak to bylo s jejich stavbou a jakým způsobem bylo potřeba je upravit pro veřejné prohlídky? 

Vodojem č. 1 pochází z roku 1874, druhý je o dvacet let mladší – z roku 1894. Kapacita první nádrže je cca 45 na 45 s výškou 6 metrů, druhý vodojem je obdobně velký a vysoký, ale obdélníkového půdorysu 35 x 50 m. Vodojemy se stavěly z ostře pálených cihel, vyrobených v některé z brněnských cihelen. Cihly, které dostatečně nezvonily, nebyly při stavbě použity. V době vzniku stály nad vodojemy  č. 1 a č. 2 šoupátkové domky s čtvercovým otvorem v podlaze, což bylo jediné místo, kudy se dalo do vodojemů dostat, jinak byly plné vody. Kam až voda sahala, poznáte podle toho, jak vysoko je zdivo tmavé.

Úkolem mým a mých spolupracovníků bylo zpřístupnění vodojemů veřejnosti. To spočívalo především v zajištění únikových východů, aby vyhovovaly požárnímu řešení a aby památku mohli navštěvovat zájemci i bez průvodce. Jeden vchod do vodojemu č. 1 existuje od roku 2019, my jsme vytvořili druhý únikový východ s točitým schodištěm a dveřmi až na úrovni dna vodojemu. Součástí naší vize je i  vytvoření bezbariérového přístupu, na kterém se ještě pracuje. Důležitým bodem bylo samozřejmě i osvětlení prostoru. 

Vodojem č. 1 vypadá uvnitř jako gotický chrám s krásnými oblouky a průhledy. Jaký to mělo důvod?

Díky diagonálním průhledům vidíte nádherné optické klamy. Nicméně se domnívám, že tato krása vznikla z ryze účelových důvodů. Když potřebujete velkou cisternu na vodu, použijete pálené cihly, aby vám stavba co nejdéle vydržela, a dno uděláte oblé, aby se dobře umývalo. Pokud má vše držet pohromadě, neboť tlak vody je obrovský, vytvoříte podloží, které je pevné, ideálně kamenné, a zakopete ho, aby voda neměla tendenci tlačit dolů. Konstrukci pak spojíte stěnami, aby voda stavbu nevyvracela do stran, a přitom vytvoříte obrovská okna, protože chcete, aby se na místo vešlo co nejvíce vody. Vše je opět oblé kvůli co nejjednoduššímu udržování čistoty. Šířka sloupů ubývá odspodu nahoru podle toho, jak ubývá tlak vody, protože nahoře působí nejméně. V krajních polích je vše spojováno zdmi, čtvercový půdorys ve dvou řadách propojují oblouky. Jednoduše statika.

Žádala si památka nějakou renovaci?

Nic se zásadně neopravovalo. Stačilo vše vyčistit a armatury navoskovat. Snažili jsme se, aby všechny zásahy byly pokud možno neviditelné. Proto je i nový únikový východ celý v černém plechu. Největším zásahem bylo samotné osvětlení. Elektriku jsme se ve vodojemu č. 1 rozhodli rozvést po římsách, aby nebyla vidět žádná kabeláž. Nechtěli jsme vymýšlet nic extravagantního, protože toto technické dílo je samo o sobě překrásné. Když jsme se v prostoru ocitli poprvé, všude byla tma. Chodili jsme kolem s baterkami a čelovkami a neviděli skoro nic. Protože všechnu elektriku s trafy a krabicemi nešlo schovat za římsu, zavěsili jsme v příčné chodbě pod strop přiznaný plechový černý žlab.

Jak se dalo potmě odhadnout, že váš způsob osvětlení dodá prostoru další rozměr?

Občas jsem nad papíry zapochyboval, jestli v reálu vše opravdu zafunguje a zda je má úvaha správná. Nakonec mne překvapilo, že je to ve skutečnosti příjemnější, než jsem si představoval. Máme lineární a bodová měkká světla, která se navíc dají stmívat a elektronicky ovládat.

Hovořil jste i o plánovaném bezbariérovém přístupu do vodojemu č. 1. Jak to bude vypadat v praxi?

V centru parcely stál od roku 1874 domek správce vodojemu, který byl však ve velmi špatném stavu. Navrhli jsme jej rozebrat, podsklepit a znovu postavit jako repliku. Podzemní stavba pod domkem bude obsahovat prostorný výtah a pohodlné schodiště. V sedmi metrech pod terénem pak vstoupíme přímo na podlahu vodojemu č. 1 a cca 4,5 m pod terénem povede třicet metrů dlouhá chodba do vodojemu č. 3, který se zpřístupní až ve druhé etapě.

Pojďme si představit i vodojem č. 2 a vaše úpravy…

Jelikož se první vodojem osvědčil a Brno se rozšířilo o příměstské oblasti, rozhodlo se město stavět dál. Vodojem č. 2 zadalo město vyprojektovat i postavit brněnskému staviteli Emilovi Prochaskovi. Postavený byl, jak už jsme zmínili, v roce 1894. My jsme navrhli nový jednoduchý betonový vstup se schodištěm do památky s tím, že naší snahou bylo projektovat na povrchu co nejméně. Až se vše zrekonstruuje, chceme, aby místo, kde se nachází vodojemy, mělo původní vzhled. Když jste předtím přišli z ulice Tvrdého, viděli jste jen meze, louky a romantický domek hlídače. O vodojemech jste neměli ani ponětí. Až budeme hotoví, chtěli bychom, aby se zdánlivě nic nezměnilo. Lidé se ocitnou v parku a pomyslí si: Kde tady ty vodojemy jsou?

Co si můžeme říct k podobě vodojemu č. 2?

Je výrazně jednodušší, má obdélníkový tvar a podlaha je zde rovná, nicméně i on je postavený na podobném principu – ve dvou řadách příčně ztužený. Voda se napouštěla v místě, kde stojí původní armatury. V protilehlém rohu jsme vytvořili únikový východ. Jelikož se v tomto vodojemu  nenachází žádná římsa, nebylo elektriku kam schovat, proto jsme se rozhodli pro spodní svícení od podlahy. Rozvody jsme skryli do vyfrézovaných drážek v podlaze, které se pak zabetonovaly. Každé světlo je zvlášť ovladatelné a stmívatelné, navíc na ně pan architekt Zimula vymyslel šikovné nástavce, aby reflektory návštěvníky neoslňovaly. Vstupy jsme naplánovali jednoduše a účelně, aby bylo jasné, co je historický vodojem a co naše práce. Zadní únikový východ jsme řešili jinak než u vodojemu č. 1, polovina schodiště je uvnitř a polovina venku. Dveře jsou v polovině výšky vodojemu.

O vodojemy je velký zájem – vypadá to, že v následujících týdnech je vyprodáno. Jak by to mohlo vypadat v budoucnu – obejdou se prohlídky i bez průvodců?

Chtěli bychom, aby návštěvníci přišli do opraveného domku, koupili si vstupenku a svezli se výtahem dolů, kde stráví tolik času, kolik budou chtít – někdo deset minut, někdo půlhodinku či hodinu. Dostali by sluchátka a vše by komentoval audio průvodce v různých jazycích. V průměru se vejde do každého z vodojemů kolem stovky lidí, maximální kapacita se pohybuje kolem 350, pokud by se na místě konaly i nějaké akce, s čímž město počítá. Stejně tak se myslelo i na filmaře, pro něž bude tento prostor atraktivní. Z toho důvodu jsme se snažili vyhovět požadavku, aby byla světla odnímatelná. Ve vodojemu č. 1 je elektroinstalace vedena nahoře, takže tam tento problém odpadá.

Kdy se chystáte na vodojem č. 3?

První etapu úprav máme za sebou a na místě vznikly provizorní koridory pro návštěvníky ke dvěma uvedeným vodojemům. V současné době už pracujeme na etapě druhé, máme vykopanou část  chodby a vstup do vodojemu č. 3. Ten je úplně jinak řešený – postavili  ho v roce 1917 a je hladký a betonový. Zároveň je dvoukomorový, takže uvnitř je velký zhruba jako předchozí dva dohromady. Nabízí úžasný dozvuk, vše se v něm rozléhá. I tady už jsme vymysleli způsob nasvícení. Přístupná v plném rozsahu bude jen jedna komora, kde by měli návštěvníci procházet potemnělým vodojemem za světlem na konci. V komoře druhé jsme osvětlení umístili za sloupy na zem. Opět jsme se snažili, aby zásahy do původních konstrukcí byly minimální.

Poslední vodojem se stavěl v době, kdy se už Brno připojilo na vodovod z Březové, odkud táhli vodu z pramenišť u Banína. Právě tento betonový vodojem se pak začal používat na vodu pitnou a předchozí dva už sloužily pouze pro vodu užitkovou. Funkčnost všech tří vodojemů pak skončila v roce 1997.

Co vás na tomto projektu nejvíc fascinuje?

Řekl bych, že jde o unikát, který jinde v republice není. Na jednom pozemku se nacházejí tři vodojemy, které vznikly v rozpětí padesáti let. A každý je jiný. Je to tajemné jako Harry Potter a svět čarodějů – v brněnském podzemí existují světy, o nichž nemáme tušení. Když se o problematiku víc zajímáte, zjistíte, že každá městská část má někde zakopaný vodojem a že celým městem a krajinou vedou podzemní štoly. Podle pamětníka pana Máši, který celý život pracoval pro brněnské vodárny a kanalizace, jsou někde na pozemku ještě zakopané dvě cisterny na benzín, protože v této lokalitě byla benzinová stanice. U plotu pak mají být údajně pohřbeni dva němečtí vojáci, kteří padli při osvobozování Brna ruskými vojsky.

Naznačil jste, že areál chcete upravit do podoby parku…

Ano, a vše chceme přizpůsobit vodojemům, aby se na místě použité materiály potkávaly. Jelikož jsou dva vodojemy cihlové, příjezdová cesta bude zadlážděná cihelnou dlažbou, vedlejší cesty vzniknou z betonových dlaždic, materiálu, který jsme použili na otvory úniků a z něhož je realizován vodojem č. 3. Znovu postavíme správcovský domek a umístíme do něj vstup s pokladnou a toalety. Na pohledovou osu hlavního vstupu vysadíme jabloňový sad – bosket z moravských jadrniček, jejichž koruny by se měly prorůstat. Schovají vstup do vodojemu č. 2 a zároveň vytvoří metaforický nadzemní vodojem – kmeny jako sloupy, přičemž spon stromů jsme převzali ze vzdálenosti sloupů vodojemů. Počítáme s mlatovými cestami i lavičkami a chceme, aby vzniklo klidné místo. Nepůjde o standardní městský park s dětskými hřišti, blízko je Masarykův onkologický ústav a celá lokalita je věnovaná primárně vodojemům, proto bude i tento park klidnější. Předpokládám, že se třetím vodojemem i parkem bychom měli být hotovi do konce příštího roku. K areálu by měla časem patřit i vila od architekta Turečka, která stojí při vstupu z ulice Tvrdého a momentálně slouží jako bytový dům. Je však již odsvěřená a předaná magistrátu, tak doufáme, že přijde na řadu i její renovace. V prostorách by pak mohla vzniknout kavárna a expozice o vodárenství.

Pravidelně se věnujete rekonstrukcím památkových objektů. Už jste se ve své praxi s podobným projektem setkal?

Ne, řekl bych, že je to věc naprosto speciální a nestandardní. Podobně ojedinělá byla i rekonstrukce výtahů na Pražském hradě. To jsou zakázky, které člověk potká jednou za život.